Do úzké skupiny žen, které jeden z nejtěžších závodů v Evropě dokončily, se nezařadila. Veškeré její naděje vyhasly na překážce číslo pět, Irské lavici. „Nemyslela jsem si, že tato překážka bude problém. Můj koník ji má rád a takovou chybu na ní udělal vůbec poprvé. Je to ale kůň a má svou hlavu,“ pokrčila rameny.

Příčinu, proč pro ni dostih skončil právě tam, hledala i na videu. Chyba se stala ještě před samotnou překážkou. „Trochu mu to podklouzlo. Nestihl se včas odrazit, takže mu nohy zajely pod kopec, kde je takový příkop, a už to v té rychlosti nestihl vybalancovat. Respektive on ano, ale já šla ze sedla,“ vysvětlila třiadvacetiletá závodnice.

Není tak divu, že u ní stále převažují pocity zklamání. Pro přípravu jeden z nejslavnějších závodů udělala maximum. Chtěla se poprat i rolí outsidera, do níž ji postavily sázkové kanceláře. Snila o tom, že závod dokončí. Její naděje vzrostly po absolvování obávaného Taxisova příkopu. „Na něj nikdo nejde s tím, že je to lehký skok. To ani nemůže. I z mé strany tam byl respekt,“ vyprávěla. Proto ji až překvapilo, jak snadno si s překážkou poradila. „Svému koni věřím. Věděla jsem, že je připravený na to, aby si s touto překážkou poradil. Zvládl ji doslova bravurně. Krásně mě přes ni přenesl,“ uvedla spokojeně Veronika Škvařilová-Řezáčová.

Taxisův příkop byl konečnou pro několik favoritů. Padly dva koně ze stáje Josefa Váni, pro Sottoventa byla tato překážka osudnou. „Moc jsem to neregistrovala. Všimla jsem si, že tam došlo k pádům, ale nebyl čas sledovat víc. V tu chvíli jsem měla jiné starosti,“ zmínila se. Ani po závodě na velké debaty o pádu s fatálními následky jednoho z favoritů sto třicátého ročníku nedošlo. „Každá stáj si žije svým životem. Jsou týmy, kterým se závod povede, tak slaví. Pak jsou další, co jsou smutní,“ vysvětlovala.

Sama se zařadila spíše do té druhé skupiny. „Závod jsem nedokončila, proto jsem byla zklamaná. Na druhou stranu jsem byla ráda, že koník jel z Pardubic se mnou zdravý domů,“ svěřila se. I ona vyvázla z pádu bez zdravotních komplikací, proto může snít o druhé šanci. Postaví se na start Velké pardubické za rok? „To je hrozně daleko. Na tak těžký závod musí být připravený jezdec i kůň. Uvidíme, co bude za rok,“ pokrčila rameny.

Irská lavice
V pořadí pátá překážka Velké pardubické. Následuje bezprostředně Taxisově příkopu. Jedná se o umělou terénní nerovnos, ale koně z ní mají často strach, protože je šikmá a špatně se po ní sestupuje a koně za ni nevidí. V současnosti je zařazena i do kurzu Ceny Labe, ale z opačné strany. Při pozdějším pokusu přeskočit tuto překážku zahynul vítěz Velké Pardubické z roku 1973 anglický kůň Stephen's Society.