Cokoliv dalšího je jen bonus. Přesto u šestadvacetileté dívky ze Žďáru nemůže být řeč o ztrátě motivace. „Toho závodníka mám v krvi," říká. Na podzim třikrát triumfovala ve Světových pohárech. Znovu bude na hrách v Soči největší favoritkou vytrvaleckých tratí.

Ještě teď před Vánoci ale možná stihnete Univerziádu, že?

Zatím nevím, jestli budu v Itálii závodit. Bude záležet na mém zdravotním stavu.

Jak na tom vaše tříslo je?

Lepší se to, ale všichni samozřejmě máme v hlavě olympiádu, nechceme nic riskovat. Uvidíme, jak na tom budu, až si zase stoupnu na led. Když normálně stojím, nic mě nebolí. V posilovně jsem ho ale cítila, ideální to není. Teď odjíždíme na soustředění, budu stát dva dny na ledě a pak se rozhodneme.

Stíháte toho dost. K tréninku a závodům vydat dvě knihy, kalendář a také film, který měl právě premiéru. Co bude dál?

Už naštěstí nic. Tímhle všechno končí. Zbývá posledních 57 dní do olympiády, nechci už o ničem slyšet.

Je 57 dní hodně, nebo málo?

Málo! Jsem čím dál nervóznější. Olympiáda je jednou za čtyři roky, je to největší závod. Nervozita je normální.

Vážně se bojíte? Vždy už máte za sebou dvě účasti na olympiádě.

Hodně. Nerada bych z olympiády odjela s prázdnou. Budu bojovat a uvidíme, na co to bude stačit.

Váš kouč říká, že je těžší zlato obhájit než vyhrát. S tím se asi můžete ztotožnit, že?

S tím jsem zajedno. Vancouver už je dávno za mnou, emoce jsou pryč a ty, co teď přicházejí, jsou čerstvé.

Jak jsou na tom vaše soupeřky?

Je to mezi námi hodně vyrovnané. Musím říct, že mě překvapilo, že Holanďanky šly na třech kilometrech nahoru, jezdí výborné časy. Pechy (Němka Pechsteinová), o té se nebavím, protože ta tam byla, je a bude. Ireen (Nizozemka Wüstová) je to samé. Pak musíme počkat, kdo projde holandskou kvalifikací a proti komu budu stát.

Ale ve Světovém poháru vítězíte i navzdory zranění, ne?

To sice ano, ale olympiáda je za dva měsíce, pojede se jeden závod, který se buď povede, nebo ne.