Kliknutím zvětšíteFlorbalu odmala neholdoval. Věnoval se jiným sportům. Přesto si k němu cestu našel. „Kamarád, co si dával stejně jako já pauzu od závodního basketbalu mne jednou pozval mezi partu nadšenců, co si občas šli zahrát florbal do malé sokolovny ve Starči,“ vypráví a pokračuje. „Další rok, po sérii přátelských zápasů s třebíčskými hokejbalisty, si tak parta asi deseti kluků řekla, že by rádi hráli nějaké ligové zápasy a na jaře jsme se přihlásili jako TJ Hockey Bar Snipers Třebíč do sezóny,“ vzpomenul na začátky své i klubu.
Svůj první zápas má v paměti dodnes. Prý to byla groteska. „Hráli jsme v tělocvičně katolického gymnázia proti hokejbalistům. Vyhráli jsme tehdy asi 18:17 za hodinu a půl. Byla to přehlídka selhání obran a děravých brankářů v teplákách,“ směje se.
To premiérový ligový byl už o něčem jiném. Jeho Třebíč vyhrála nad Letovicemi 9:0 a Josef Pařízek vzpomíná na excelentní výkon spoluhráče Michala Pazderníka. „Mišák měl snad hattrick a pět bodů. No kdybyste toho kluka blonďatého tehdy viděli – před třiceti kily, jak tam lítal a dělal si kužely ze soupeřů,“ opěvuje.
Sám se na demolici soupeře podílel minimálně. „Sotva jsem se potkal v útočné fázi s míčkem. Ještě jsme úplně kolektivně netrénovali ani nehráli, ale ten pocit z prvního vítězství je k nezaplacení,“ ujišťuje.
Za sedmnáct let se v třebíčském klubu změnilo hodně. Muselo. To, co stačilo na začátku tisíciletí, teď nestačí a působí až úsměvně. „Začínala hrát parta asi patnácti kluků, kteří za sezonu platili zhruba deset tisíc. Vydrželi jsme s jednou sálovou obuví a jednou holí,“ otáčí se zpátky.
Prakticky celou svou hráčskou dráhu strávil na pozici obránce. Teď ví, že konec jedné kapitoly se pomalu a jistě blíží. „Nebojím se ani smrti, tak proč nějakého konce. Každý konec má totiž nový začátek a sportovat budu celý život, dokud mi to zdraví dovolí. Závodně florbal ale už nejspíš hrát nebudu. Ale slza asi ukápne,“ vyznává se legenda třebíčského klubu.
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
