Překážkář z Budišova na Třebíčsku Petr Svoboda láme jeden český rekord za druhým a stal se dokonce i nejrychlejším Evropanem.


Těsně před olympijskými hrami v Pekingu chytil životní formu, a tu chce prodat i v Číně. „Chci být ve finále. Nevím, jestli je to dosažitelné, nebo ne, ale já musím jet do Pekingu s velkým cílem,“ tvrdí naprosto vážně muž, který se v běhu na 110 metrů překážek honosí časem 13,29.


Letíte na olympiádu v Pekingu. Je to pro vás splněný sen, nebo cíl?


(smích) Dá se říct, že obojí. Startovat pod pěti olympijskými kruhy je pro každého sportovce sen. Takhle to bylo u mě na začátku sezony, pro trenéra (Luděk Svoboda – pozn. autora) to však nebyl sen, nýbrž cíl. Tím to ale nekončí.


Zkuste být trochu konkrétnější…


Moc bych si přál, aby česká vlaječka svítila na grafice ve finále. A s českým rekordem by to bylo ještě příjemnější. Finále bývá loterie a můžou se v něm dít velké věci.


Jaký výkon bude na nejlepší osmičku stačit, dá se to vůbec odhadnout?


Stát se může pochopitelně cokoliv. Na semifinále by mělo stačit zaběhnout pod 13,50, na finále si tipnu čas pod 13,30.


Máte své tajné pořadí?


Mám!


Tak ven s ním!


Dobrá. První Kubánec Dayron Robles, běhá pěkně. Jeho dynamika, síla, rychlost i technika, to je prostě paráda. Nikdo moc netuší, jak na tom je Číňan Liu Xiang, a ani já to nedokážu posoudit. V sezoně nebyl moc vidět, soustředí se jen a jen na olympiádu. Bude doma, ale je pod velkým tlakem, celý národ od něj čeká zlato. Třetí by mohl skončit Američan David Oliver, čtvrtý jeho krajan Terrence Trammell.


A pátý?


Petr Svoboda, a potom už je to jedno. Nevím, jestli je to dosažitelné, nebo ne, ale já musím jet do Pekingu s velkým cílem. Nejedu se tam zúčastnit a nechci být alibista, chci prostě do finále.


Vy jste držitelem evropského rekordu, ale obecně se dá soudit, že zástupci ze starého kontinentu to budou mít hodně těžké. Kdo kromě vás má šanci na finále?


Určitě Ukrajinec Sergej Demidjuk, Nizozemec van der Westen a Španěl Jackson Quiňónez. To je asi všechno.


A co třeba Francouz Doucouré, Brit Turner či Němec Blaschek…?


Ladji Doucouré možná, Andymu Turnerovi moc nevěřím, letos mu to moc neběhá. Teď nedávno běžel 13,53 a to měl 1,7 vítr do zad. To je na něj špatný výkon. Thomas Blaschek? Na to, že má osobák 13,33, letos nic nepředvedl. Ale všechno může být jinak, čas nějaký ještě je, a kdokoliv může vypilovat formu. Nebo může někdo překvapit.


Jaké jsou vůbec vztahy v překážkářské špičce?


Dříve jsem tvrdil, že vícebojaři jsou super parta a u překážek to je taky. Všichni se rozcvičí na stejných překážkách, nikdo se nestraní, nikdo si na nic nehraje. Pozdravíme se a jsme v pohodě. Každý chce být rychlý, jde za svým výkonem, soustředí se na sebe, ale nikdo nikomu nic zlého nepřeje. Třeba, že by měl zakopnout o překážku nebo tak. Je to o kamarádskosti. Uvidíme, jak to bude na olympiádě.


To se tedy divím, třeba u amerických sprinterů bývá kamarádskost cizí pojem…!?


Možná to funguje na hladké stovce jinak, ale něco o tom taky vím. Američané mají týden před akcemi takový kurs. Jsou vedení k tomu, aby před novináři i veřejností vystupovali sebevědomě, že jsou hrdí vyslanci Spojených států amerických. Je to americká image, která je má dělat neporazitelnými. Pomoci jim ve víře ve vlastní schopnosti. Pod maskou to ale bývá často jiné, jsou v pohodě.


Sblížil jste se s někým víc?


Ano, se Serdžim Demidjukem, na Zlaté tretře, Odložilovi i v Aténách. Dvakrát jsem ho těsně porazil, jednou on mě. Bral to s úsměvem a ještě vtipkoval.


Už jste viděl olympijský atletický stadion?


Moc o něm nevím. Když jsem byl na mítinku v Aténách, tak jsem ho viděl v televizi na CNN. Byl trochu zamlžený. (smích) Podmínky ale mají všichni stejné a bude záležet na tom, jak se kdo s nimi srovná. To třeba říká i diskařka Věrka Cechlová.


Smog je ale hodně diskutovaným tématem. Třeba alergici a hlavně astmatici budou ve velké nevýhodě. V tu chvíli podmínky přece nejsou rovné!?


Uznávám, že na tom něco je. Někdo se může začít dusit, začne sípat a rozladí ho to. Výkon jde potom minimálně o třicet procent dolů. Zkazí to celou roční dřinu. Vedro, dusno, déšť, to bude pro všechny stejné. Je fakt, že ale smog bude největším nepřítelem sportovců. Škoda, že mezi překážkáři nejsou samí astmatici. (smích) To jsem teď nemyslel vážně.


Co se s tím dá dělat, garantují pořadatelé nějaké zlepšení?


Prý v Pekingu omezili výrobu a teď mají ještě více snížit emise různých škodlivin.


Vy jste na začátku července závodil v Aténách, ty taky zrovna nepatří mezi nejčistší města. Byl to trénink na Peking?


Dá se to tak říct, a myslím si, že vyšel dobře. V Řecku jsem absolvoval během tří dnů dva závody, rytmus bude podobný i v Číně. Rozběh a meziběh, potom pauza, semifinále a snad i finále. Proto jsem absolvoval dvojstart v Řecku a taky kombinaci Zlatá tretra a Memoriál Josefa Odložila. Mám to tedy dobře odzkoušené. V Řecku jsem se ale necítil nejlíp. Hodně času jsem strávil na hotelu, kde jsem se jen válel. Přišlo mi to jako na dovolené. Důležité však bylo, že jsem stabilizoval formu pod 13,50.


Předpokládám, že v české atletické výpravě nebude chybět ani váš trenér Luděk Svoboda?


Trenér se mnou bude, a já jsem za to hrozně rád. Někdy je sice nervózní, a tak je lepší, když jedu na závody bez něj, ale tohle je něco jiného. Sám si ještě neumím pořádně sestavit trénink, i když překážky už znám a dělám je dlouho. On umí navodit správný tréninkový cyklus a já mu věřím. Co rozhodne, je pro mě svaté písmo.


Nechystá se vás jet přímo na stadion podpořit někdo z rodiny?


Všichni asi budou doma držet palce u televize. Na stadionu bude trenér, to je už dneska taky člen rodiny.


Přemýšlel jste už, jak naložíte s volným časem?


Cílem je co nejméně se pohybovat v dusnu a horku, někde moc trajdat nebudu. Trénink, regenerace, to bude hlavní náplň. Volný čas budu zabíjet hlavně u počítače.


Takže si berete velkou filmotéku?


S sebou si povezu spoustu filmů, budu jedním z těch, kdo bude mít dobrou zásobu. Snad se někdo ke mně přidá a budeme moct spolu měnit.


Neláká vás kouknout na jiné sporty?


Před závody nebudu dělat nic, to je jasné. Trenér mě nutí, abych jen regeneroval. Rád bych se šel podívat, ale bohužel je atletika až ke konci a překážky budou kvůli Liu Xiangovi vyvrcholením. Zlatý hřeb večera. Číňané chtějí zlato, a potom slavit.


Hypoteticky, které by vás lákaly?


Chtěl bych vidět plavání, gymnastiku a zašel bych se kouknout na Libora Wälzera na vzpírání. Mě by se ale asi dotklo všechno. Kdybych okolo něčeho šel, koukal bych jak trouba, mám ale holt smůlu. Když byla poslední olympiáda v Aténách, tak jsem u televize strávil spoustu času. Více, než by bylo zdrávo.


Těšíte se na olympijskou vesnici?


Já ani nevím, jak to tam vypadá, jak to tam chodí. Důležité ale je, že s námi poletí tým lidí, který se o nás postará a navodí nám české prostředí. Doufám, že bude dobrá parta. Co jsem však slyšel, tak poslední dobou tomu tak moc nebylo.


Spolehnete se na českého kuchaře, nebo okusíte místní speciality?


Jasně, já experimentovat rozhodně nebudu. Ani jedním jenem nepodpořím tu jejich kuchyni, už ze zdravotního hlediska. Maximálně si koupím maskota her nebo nějaký ten suvenýr. To kdyby se mnou letěla přítelkyně Jiřka, tak ta by si nějaké plody moře určitě dala.


Nemáte obavy, že se na vás podepíše aklimatizace, respektive šestihodinový časový posun?


V Asii jsem ještě nikdy nezávodil. Mimo Evropu jsem byl akorát na juniorském atletickém šampionátu v Jamajce. Tam jsem problém neměl. První den budu vzhůru co, to půjde. Druhý den usnu a potom už na to nějak navážu. (smích) Tak vážně, budu věřit ve své tělo, že to ustojí. Trenér si to myslí také.


Zkuste nastínit váš program do olympiády.


Ještě osmadvacátého července mám závod v Monaku, druhého srpna v Německu a šestého letím speciálem rovnou do Pekingu. Potom bude následovat aklimatizace, srovnám se s místními podmínkami a stadionem, a potom už jen příprava na závod.


Jestli si dobře pamatuju, tak někdy před dvěma třemi lety se Tomáš Dvořák vsadil s Romanem Šebrlem o basu šampaňského, že budete v Pekingu do osmého místa. Co na to říkáte?


Je pravda, že něco takého mezi Dvořkou a Šebou proběhlo. Tenkrát se však bavili o desetiboji. Teď prý sázku upravili na překážky. Nejdříve to bylo semifinále, ale teď už se Šeba cuká, že to posunou na finále. Říkal mi to trenér. Mě jen udivuje, že je oba ty sázky na mě baví.


Začínáte být mediálně známý. Projevuje se to i větší náklonností sponzorů?


Před časem se mi ozval senátor za kraj Vysočina Vítězslav Jonáš. Sám se nabídl, že mi pomůže se sháněním sponzorů. Za to bych mu moc rád poděkoval.