„Další plán je paralympiáda v Tokiu v roce 2020. Letos mě čekají kvalifikační závody, bude to triatlon, takže plavání, kolo a běh. Je tam třeba systematický trénink, takže s tím je spojený například také jídelníček nebo mentální připravenost. Je za tím prostě spousta práce a nejenom pro toho sportovce. To všechno samozřejmě něco stojí. Nějaké sponzory mám, hledám i další a v březnu chci zkusit spustit crowdfunding – sbírku na olympiádu, tak uvidím, co z toho bude,“ nastínil Ondřej Zmeškal.

Nadcházející náročná výzva dostává přesnější obrysy právě nyní, když se Ondřej musel smířit se ztrátou svého dlouholetého parťáka, vodicího psa Blacka, který před několika dny ve svých téměř devíti letech podlehl rakovině. „Teď o dalším psu neuvažuji. S Blackem jsme na sebe byli zvyklí, nevadilo mu, když jsem někam odjel na závody a on zůstal doma. Chybí mi, byli jsme za ta léta sehraní, věděli jsme, co od sebe navzájem můžeme čekat. Právě teď bych však na nového psa neměl dostatek času, takže bych byl sám proti sobě i proti tomu pejskovi,“ vysvětlil Ondřej Zmeškal.

Kromě zatím příležitostného masírování, na což už má potřebný „papír“, i když zatím se mu profesně při svých sportovních aktivitách věnovat nehodlá, handicapovaný sportovec relaxuje při svých koníčcích. „Rád píšu, to je relax po tréninku, kdy si sednu k noťasu, anebo také pěstuji bonsaje, zastřihávám je po hmatu pěkně větvičku po větvičce,“ připomněl Ondřej Zmeškal.

A co bude třeba za pět či deset let? „Žiji s rodiči v domku na samotě u lesa, ale stejně jsem pořád někde po závodech. A dál – třeba jako rodina a děti? Těžko říct. Rodinu bych jednou chtěl, ale co bude, to bude, tohle si nenaplánuji. Tedy naplánovat si to můžu, ale jestli se to splní, to je otázka…“ dodal s úsměvem sportovec.