To se také podepsalo na počtu účastníků, pořadatelé z Orla Moravské Budějovice na startu všech kategorií zaznamenali víc než 180 běžců a běžkyň. Ti nejmenší se pustili to krátkých tratí, dospělí si mohli vybrat, zda absolvují pětikilometrový okruh, půlmaraton nebo hlavní závod, maraton. Toho se zúčastnilo více než 60 odvážlivců a první místo s časem 2:37:43 suverénně obsadil Daniel Orálek z Moravské Slavie Brno.

Jeho jméno je ve světě dlouhých a ultra běhů pojem. Ultramaratony, tedy závody delší než maraton, běhá často. A běhá je dobře. V České republice hledá konkurenci jen velmi těžko, mezi nejlepší se prosazuje i na mezinárodní úrovni, přestože jej dlouhodobě trápí problémy se žaludkem a v posledním roce i ze zády. Těžký závod v Moravských Budějovicích i tak vyhrál o třináct minut. A to jej běžel jako trénink.

Jak se vám dnešní maraton běžel?

Jdu z plného tréninku, takže od začátku jsem cítil mírnou únavu. Odpovídalo to očekávání, ale běželo se mi relativně dobře. Žaludek jsem zvládl, sice jsem celou dobu nemohl ani pít, ani jíst, ale dalo se to.

Dnes to pro vás byl od začátku sólo závod. To není moc příjemné, když se nemůžete na nikoho pověsit, že?

Člověku se samozřejmě lépe běží, když tam je víc lidí naráz, je to příjemnější. Sólový závod není žádná pohoda, ale jsem zvyklý, byl to takový těžší trénink.

Moravskobudějovický maraton se běží na celkem osm koleček. Takové kroužení vám problémy nedělá?

Na to jsem zvyklý taky (usmívá se). Jediný problém, co mi trochu vadil, je, že otočky jsou prakticky na místě, takže se tam musí zpomalit a znovu rozběhnout.

Kolik času tam ztratíte?

Na jedné otočce třeba i deset vteřin a nějakou sílu. Jinak speciálně tahle trať není dobrá na nějaký rychlý čas. Ono se to nezdá, ale to, co vypadá jako malé zvlnění, je v šestém, sedmém kole už opravdu kopec (usmívá se).

Ti, co vaše výkony sledují, vědí, že jste se celou loňskou sezónu poměrně dost trápil se zdravím. Letos je to už lepší?

Můžu běžet maraton, takže dobrý (směje se). Žaludek je věc, se kterou musím žít a fungovat, problémy se zády se postupně zlepšují. Tady jsem je ke konci závodu samozřejmě cítil, ale proti podzimu je to perfektní.

Jaké jsou vaše plány pro letošní sezónu? Vypravíte se opět do Řecka na slavný Spartathlon, závod mezi Aténami a Spartou dlouhý 246 kilometrů?

Spartathlon letos nechystám, ale hned příští týden odjíždím na Trans Gran Canaria. To je běh přes Kanárské Ostrovy, 125 kilometrů a převýšení přes 8 tisíc metrů, což je pro mě spíš takový pokus než realistický závod, protože na traily moc stavěný nejsem. Loni jsem například byl na Horské výzvě a nedoběhl jsem ji. To byl zrovna závod, kdy bylo téměř po pás sněhu a běh se změnil v pochoďák. Sedí mi, když se to dá běžet, když je to na chůzi, už to není pro mě.

TADEÁŠ MAHEL