Česká Třebová je trochu z ruky, na Vysočině hraje tuhle soutěž Jihlava, daleko to není třeba do Brna. Proč tedy zrovna tato volba? Láká vás mladý a hodně perspektivní tým, který se na pomezí Čech a Moravy buduje?

Třebová opravdu staví silný tým s budoucností. Jsou tam hráči, se který jsem se potkával v juniorské nebo dorostenecké reprezentaci. Proti všem klukům jsem hrál ligu, poznal jsem je osobně. Myslím si, že je tam skvělá parta, což je další důvod, proč se do tohoto týmu těším. Věřím, že právě tohle může naše výkony posunout někam jinam, dál.

Trochu jste mi teď sebral následující otázku. Je vůbec v týmu Třebové někdo, s kým se neznáte?

Když tak nad tím přemýšlím, tak mě nikdo nenapadá. Naopak jsou tam hráči, o kterých mohu říci, že jsem s nimi strávil podstatnou část svého kuželkářského života. Známe se dlouhé roky, od sportovních začátků.

Kdo vás tedy z tohoto týmu oslovil, jak se váš přestup rodil?

Prvopočátek byl už před loňskou sezonou. To mě oslovil Pavel Jiroušek (hráč Č. Třebové a český reprezentant – pozn. aut.), jestli bych si s nimi nechtěl zahrát. To Česká Třebová do Interligy postupovala. Tehdy jsem mu řekl, že by to bylo sice lákavé, ale že bych chtěl ještě jeden rok strávit v Třebíči a pokusit se pomoci k postupu. Když se nám to nepovedlo a nabídka přišla znovu, tak už jsem neodolal. S Pavlem jsme byli v kontaktu i letos, ale hlavní jednání už jsem vedl s Honzou Bínou.

Právě Jan Bína je momentálně nejvýraznější postava týmu České Třebové. Po úspěších na květnovém mistrovství světa má ale jméno i v zahraničí. Nebojíte se, že právě on dostane nabídku, která pro něj bude neodolatelná a Českou Třebovou brzy opustí?

Nemyslím si, že je to otázka této sezony. Po ní je možné všechno. V tuto chvíli jdu ale do týmu, který je stmelený a má chuť něco dokázat. Jsem přesvědčený, že to všichni cítíme stejně. Že to, co se v klubu rodí, má nějakou budoucnost, která může být hodně zajímavá.

Pak je tedy na místě otázka, jaké jsou cíle pro sezonu?

Cíle nemohou být malé. Chceme vyhrát titul. Hráčskou kvalitu na to máme.

To jsou cíle české, ale Interliga je mezinárodní soutěží a kvalita je momentálně na Slovensku. Silná je Trstená, vysoko nad ostatními ční Podbrezová, která historicky zatím s nikým neztratila ani bod. Má Třebová na to, aby byla prvním, kdo Podbrezové body sebere?

Tohle by bylo hodně odvážné tvrzení. Všichni, kdo se v kuželkách pohybujeme, víme, o jak silného soupeře se jedná, jací hráči za něj hrají. Přesto si myslím, že náš tým má dostatečný potenciál na to, aby potrápil třeba i Podbrezovou. Když ne hned, tak za nějaký ten čas. Bude ale potřeba, abychom všichni ze sebe vydali maximum.

Jak to máte s tréninkem? Připravujete se stále doma nebo už v České Třebové?

Samozřejmě nemohu každý týden jezdit sto dvacet kilometrů tam a sto dvacet zpět. Připravuji se tedy hlavně doma v Třebíči. Před důležitými domácími zápasy mám ale v plánu do Třebové jet na trénink.

Co říkáte na třebovskou kuželnu? Jdete z jedné padavé herny na další padavou, která je ale svým charakterem přece jen dost odlišná. . .

To je jeden z dalších důvodů, proč jsem se rozhodl pro přestup. Vždycky se mi tam hrálo dobře. Jedná se o mou asi nejoblíbenější kuželnu, všichni víme, jak to na ní padá, jaké se na ní dělají výkony.

Opouštíte tedy Třebíč, klub, ve kterém jste vyrostl. Jak na vaše rozhodnutí zareagovali v tuto chvíli už bývalí spoluhráči?

Byla to věc, které jsem se hodně bál. Nechtěl jsem, aby se přestupem zhoršily dobré vztahy, které jsme tu s kluky měli a které jsme si řadu let budovali. Příjemně mě ale překvapil jejich postoj. Všichni mi řekli, ať si za tím jdu, všichni mi tuhle příležitost přáli.