„Zajel jsem celkem slušně. Uvidíme, na co to bude stačit,“ vysoukal ze sebe krátce po dojezdu úvodního prologu na 4,5 km klasicky.

Koukal se od startu pohyboval na špici, na jediném mezičasu (2,2 km) byl s mankem 12 sekund na momentálního překvapivého lídra Rusa Ljašenka devatenáctý. V závěru mu chybělo více sil. „Začátek jsem přepálil,“ přiznal a vzápětí dodal: „Ke konci jsem toho měl plné zuby.“

Ve finiši ztratil několik cenných sekund, které ho stály ještě lepší umístění. „Mohl jsem být někde na úrovni Martina Jakše nebo Mathiase Fredrikssona. V první půli se dalo ušetřit víc sil. Otázkou je, jestli by mi to k něčemu bylo, protože moje soupaž ještě není zdaleka stoprocentní,“ uvažuje nahlas žďárský lyžař.

Český mladíček Jakš skončil čtrnáctý, švédský matador o další čtyři příčky za ním. Alfou a omegou bylo zvolit vhodné tempo.

Prolog se sice počítá mezi sprinty, ale v mnoha ohledech se blížil klasickému distančnímu závodu. „Každý jel podle svého citu, já jsem ze začátku poměrně rychle stáhnul odstup od Ivana Bátoryho. Diváci mě trochu vybláznili,“ přiznává devětadvacetiletý běžec.

Pochroumané rameno, kvůli kterému zahájil přípravu později, prý nezlobilo. „V tom problém rozhodně nebyl, ale chybí mi tři měsíce tréninku. Já jsem měl od doktorů zakázáno posilovat byť třeba jen jednu ruku, aby nedošlo k nějaké disbalanci na zádech. Chybějící síla je v soupaži znát,“ zdůrazňuje Koukal.