Zpět ale k začátkům Pavela Nesnídala. Do klubu se dostal zásluhou svých dětí. „Z počátku jsem byl divák a podporovatel. Po oslovení Petrem Klimešem a zvážení, co klubu a dětem mohu dát, jsem se rozhodl pro aktivní zapojení,“ líčí.
Trenérskou dráhu startoval na konci sezony 2015/2016. A hned prošel zkouškou ohněm, mladé hráče vedl na Prague Games. „Turnaj je velmi náročný na organizaci. Pro nás to bylo ještě těžší v tom, že většina našich hráčů hrála ve dvou kategoriích. Zápasy a přesuny mezi halami, to bylo fyzicky a psychicky velmi náročné,“ vzpomíná.
Pořád to bylo ale lepší, než to co se děje v posledních měsících. Nulová sportovní činnost šéftrenéra Sniperů deptá. „Florbal mi neskutečně chybí. Chybí mi radost, zklamání, píle, křivdy a vše, proč to děláme,“ vysvětluje. Proto nečekejte, že vám bude vyprávět, co mu tento sport vzal: „Že mi vzal čas? Ne, s tím jsem počítal, když jsem do toho vlaku nastoupil. Naopak mi dal spoustu nových zkušeností a přátele,“ vypráví.
Ač se v klubu pohybuje napříč kategoriemi a mezi jednotlivými družstvy, rozdíly nedělá. Všichni jsou pro něj stejně důležití, oblíbence nemá. „Nemůžeme mezi sebou soupeřit, kdo je nejlepší. Jednotlivé kategorie by měly na sebe navazovat a na konci každé by měl být na výstupu hráč či hráčka s určitým typem dovedností,“ prohlašuje.
Podmínky pro práci jsou podle jeho slov takřka ideální. „Zázemí a tréninkové podmínky máme nejlepší na Vysočině. Samozřejmě se dá v přípravě vždy něco zlepšit, proto se snažíme do ní zařazovat nové prvky díky různým školením a v poslední době i stále populárnějším webinářům,“ zdůrazňuje.
