Petr Mejzlík, jméno, které se již 22 let objevuje na startovních listinách předních triatlonových závodů. Posledních sedm let se tento jednapadesátiletý reprezentant TJ Spartak Třebíč navíc pohybuje na špici kvadriatlonových závodů na evropské a světové úrovni.

Na svém kontě má nespočet titulů, včetně mistra Evropy, světa a vítěze Světového poháru. Tento sympatický sportovec, jehož povoláním je učitel a ředitel ZŠ Blatnice, sportem prostě žije. A jak sám říká: „Kdybych přestal, tak by mě to asi zabilo“.

Loňskou dvaadvacátou sezonou zaměřil především na delší tratě. A vyšlo to. Z mistrovství Evropy ve středním kvadriatlonu v německém Steinbergu dovezl zlato, nejcennější kov a titul mistra světa vybojoval na světovém šampionátu ve středním kvadriatlonu v Sedlčanech a také v dlouhém kvadriatlonu v Kolíně nad Rýnem. Stal se také mistrem České republiky, z pražského Bigmana dovezl bronz. Z prvenství se radoval i ve Světovém poháru v kategorii nad 50 let, v absolutním pořadí obsadil příčku sedmou.

Před sezonou jste avizoval, že Vám žádný zásadní titul vlastně nechybí, přesto hodnotíte sezonu jako nejlepší ze všech.

Rozhodně nejlepší sezona a těžko se dá zopakovat. Dlouhý kvadriatlon (5 – 100 – 21 - 21,1 km – pozn. autora) se jezdí jen jednou za tři roky. Titul mi žádný nechyběl, ale všechno v jednom roce se tak často nepodaří. Na začátku sezony jsem věděl, že ta možnost je, ale bylo to dřív v oblasti tajného přání než reálně splnitelné. Celkem viditelně jsem zlepšil kajak. Přikládám to tomu, že jsem přes zimu snad poprvé poctivě odchodil posilovnu. Také se mi podařilo shodit o dvě kila více než v předešlých letech, což mělo za následek rychlejší běh. I na kole jsem se cítil lépe než vloni. Plavání zůstalo stabilní, tam posun nebyl ani dopředu ani zpět.

Už tedy není žádný cenný kov, který byste ve své sbírce postrádal?

Stále bych si přál získat medaili z mistrovství republiky v dlouhém triatlonu, ta mně chybí. Letos ta šance byla v Otrokovicích a poměrně velká. Ale rozhodl jsem se na poslední chvíli pro seriál Worldtriathlete1. A zde nastala kolize s již zaplaceným šampionátem v Otrokovicích. Bigman (terénní triatlon + Ironman ve dvou dnech po sobě – pozn. autora), který byl právě součástí Worldtriathlete1, se jel týden po republice a na dva Ironmany týden po sobě jsem si netroufl. Přesto jsem v Otrokovicích startoval a tréninkově jsem plaval 3,8 km a jel stovku na kole. Pak jsem to zabalil a další průběh sledoval jako divák. Sérii Worldtriathlete1 (aquatlon, zimní triatlon, duatlon, kvadriatlon, dlouhý triatlon + Xterra Bigman, olympijský triatlon – pozn. autora) se mi podařilo dojet celou a obsadil jsem celkové druhé místo. V sérii nebyly kategorie, šlo o všestrannost, bylo nutné absolvovat všechny disciplíny a sbírat body.

Několik let je pro Vás prioritou kvadriatlon. Proč? Kajak je takové „zpestření“ triatlonu?

Kajak je zpestřením triatlonu, ale je to stěžejní disciplína kvadriatlonu. Kajak je jediné umění z ostatních disciplín. Běhat a plavat umí téměř každý, na kole jezdit každý, ale kajak je o rovnováze a ochotě to natrénovat. Že jsem ho zvládl, přikládám mojí gymnastické minulosti. Pro mě kvadriatlonový závod má větší náboj než triatlonový. Řada triatlonistů se na to dívá skrz prsty, ale jen proto, že to ještě nezkusili. I já jsem měl podobný názor, když mi jeden kamarád před léty říkal, ať to zkusím, že kvadriatlon jel a byl nadšený. Ale zkusit to jet na sjezdovém kajaku, který se nedá v podstatě převrhnout, ale taky nejede a pak v tom závodit na rychlostním, je veliký rozdíl. A v tom je podle mě právě ten rozdíl mezi triatlonem a kvadriatlonem.

Ještě před začátkem sezony jste v lednu získal ocenění nejlepší Sportovec Třebíčska za uplynulý rok, následně v dubnu pak v kategorii seniorů Sportovec kraje Vysočina. Jaký význam má pro Vás tohle ocenění?

Ocenění si velice vážím a mám pocit, že sport, který dělám, je vidět. Ocenění v anketách je pro mě významné také v tom, že se člověk na nich setká se zajímavými lidmi, od sportovců až po politiky. Je to velká společenská událost. Takto jsem se vlastně seznámil s Martinou Sáblíkovou a jejím trenérem Petrem Novákem, či paní Jarmilou Kratochvílovou. Jejich zkušenosti a povídání o sportu jsou opravdu zajímavá. A za to jsem těmto anketám vděčný, asi bych to jinak nikdy nezažil.

Máte za sebou podle svých slov nejúspěšnější rok v kariéře. Říká se, že v nejlepším se má přestat…

V nejlepším přestat? Možná. Zcela určitě lepších výsledků těžko dosáhnu, ale kdybych přestal, tak by mě to asi zabilo. Za jedno mě sport pořád baví, přišel bych určitě o kamarády, se kterými se přes léto na závodech potkávám, ať doma nebo v zahraničí. Nabral bych víc kilo, než si asi umím představit. A když jsem si někdy říkal, že s tím už praštím, tak jsem nakonec trénoval ještě víc. Sportuji celý život a neumím si představit, že bych toho nechal, i když na to určitě jednou dojde.

Sezona skončila v září, kdy začne příprava na tu další? Plánujete nějaké změny?

Pauzu jsem měl od poloviny září do konce října. Od listopadu plavu, běhám, chodím do posilovny a dle počasí jezdím rád na kolečkových bruslích. Od prosince jsem postavil do obývacího pokoje trenažér a denně hodinu šlapu na kole. Zábava to není, ale aby to jelo v létě, musí to být. Když je sníh, jezdím na běžkách. Změny neplánuji, jen se snad konečně podívám do Anglie, kam je na první víkend v září naplánováno mistrovství Evropy v kvadriatlonu v Cornwillu. Měl jsem to v plánu už letos, ale Světový pohár už byl rozhodnutý a ve stejném termínu se dojížděla v Martině série Worldtriatletu 1. Zatím znám termíny závodů Světového poháru v kvadriatlonu a zmíněnou Anglii. Ostatní závody nevím, ale budou se odvíjet od kvadriatlonu, který je pro mě jednička.