Dvěma tříletými tresty jihlavský okresní soud uzavřel případ tragické srážky autobusu s drezínou v Třešti na Jihlavsku. V květnu 2012 došlo na jednom z železničních přejezdů v Třešti ke srážce autobusu s drezínou. Řidič autobusu Bohumír Palas a výpravčí Olga Němcová byli obžalováni z přečinu ohrožení z nedbalosti. Podle středečního verdiktu soudu na nehodě nese vinu jak řidič autobusu, tak i výpravčí. Na železničním přejezdu navíc v tu chvíli nefungovala světelná signalizace. Po srážce zemřela jedna z cestujících, byla to turistka z Tchaj-wanu.

Němcová i Palas byli odsouzeni k podmíněnému trestu odnětí svobody na tři roky se zkušební dobou pět let. Obžalovaná dále dostala trest zákazu výkonu funkce výpravčí a obžalovaný trest zákazu řízení vozidel, oba na tři roky.

„Vedle lehčího zranění strojvedoucího a cestujících v autobuse utrpěla další cestující cizí národnosti mnohočetná zranění neslučitelná se životem. Na jejich následky ještě tentýž den v Nemocnici Jihlava zemřela," uvedla ve středu soudkyně Dagmar Koutníková-Trnková.

V osudný den Němcová nezapnula světelnou signalizaci u železničního přejezdu v ulici Nádražní v Třešti, neinformovala ani strojvedoucího právě se blížícího vlaku, aby zpomalil. K přejezdu v tu dobu přijížděl řidič Bohumír Palas s linkovým autobusem plným lidí a došlo k srážce.

Světla byla funkční, ale zrovna vypnutá

Palas ani Němcová svoji vinnu u předchozích soudních jednání nepřijali. Obhájce postavil svou obhajobu neviny výpravčí na absenci živelnosti a neodvratitelnosti, tedy na tom, že i kdyby signalizace fungovala, řidič měl povinnosti, kterým zcela nedostál.

K tvrzení obžalované, že signalizaci zapnula, se soudkyně vyjádřila jasně: „Já osobně jsem ve shodě se senátem jiného názoru. Všechny důkazy, svědecká prohlášení od cestujících a svědků i vyšetřovací pokus na místě nehody prokázaly, že světelná signalizace nesvítila. Toto považuji za selhání lidského faktoru."

Palas se hájil tím, že před nehodou udělal vše, co mohl. Rozhlédl se a zpomalil, vlak ovšem neviděl. A hájil se také tím, že neexistuje žádný právní předpis, který by ukládal povinnost před přejezdem zastavit. Prohlásil však, že před vjetím na koleje uslyšel houkání, ale střetu už nebylo možné zabránit.

I v tomto případě byly důkazy proti němu. „Zákon stanoví, že před železničním přejezdem si řidič musí počínat zvlášť opatrně, a také, pokud je už slyšet nebo vidět přijíždějící souprava, nesmí na přejezd vjet," upřesnila soudkyně Dagmar Koutníková-Trnková v odůvodnění rozsudku.

Řidiči na místě stále riskují

V závěru soudkyně poznamenala, že stav okolo trati mohl mít vliv na průběh nehody. Lehká míra viny se tak dává i správci drážního tělesa. Ihned po nehodě na místě došlo k odstranění porostu a zlepšení výhledu.

Řidiči ale přejezd stále přejíždějí nezodpovědně. „Senát se šel na místo nehody podívat, když už bylo vyšetřování ukončeno. Pozorovali to tam nějaký čas a ani jedno auto před přejezdem nezastavilo," poznamenala soudkyně.

Ohledně rozsudku je polehčující okolností bezúhonnost obžalovaných. Naopak přitěžující pro rozsudek ovšem bylo, že ani jeden z nich svou vinu nedoznal, ani neprojevil lítost. „Se senátem jsme přemýšleli i nad horším, nepodmíněným trestem, a to proto, že zde absentuje plné doznání a projevená lítost," uvedla soudkyně.

Oba dva obžalovaní si ponechali osmidenní lhůtu na rozmyšlenou, zda se budou proti rozsudku odvolávat. Statní zástupce se odvolání zřekl.

ANETA HRDLIČKOVÁ