Do Jihlavy přišla z Ukrajiny jedna maminka se svou dcerou. A také se psem, mopsem jménem Žora. Tato trojice, prchající před válkou, byla ráda, jakého vlídného přijetí se jim u nás dostalo. Získala zde nový domov ve vlídné rodině – a aby maminka s dcerkou co nejrychleji přijaly místní zvyklosti, přihlásily se na kurzy češtiny. Na první hodinu si Žoru vzaly s sebou, ale protože nevěděly, zda ho mohou mít uvnitř, přivázaly ho radši venku. Když se vrátily, zjistily, že psíka kdosi ukradl.

Ztracený mops Žora.
FOTO: Uprchly z Ukrajiny před válkou a v Jihlavě jim ukradli psa. Prosí o pomoc

Co na tom, že jejich čeští přátelé ihned zalarmovali policii? Co na tom, že se zde mamince i dceři předtím dostalo tak vlídného přijetí? Jejich představami o České republice coby milé zemi plné hodných lidí to bezpochyby otřáslo. Dcerka se ze ztráty pejska zhroutila. A není divu – poté, co si musely vytrpět v minulých týdnech, jí Žora zřejmě přirostl k srdci ještě více. V této chvíli byl její jediný kamarád. Kamarád, jemuž svou mateřštinou mohla vyprávět o tom, co se děje kolem ní, mohla mu povídat o svých dětských snech a svěřit se mu se svými bolístkami.

Ten, kdo Žoru ukradl, neukradl pouze psa. Neukradl pouze přítele. Ukradl dětské sny. Ukradl kus dětské duše. Ukradl lásku k němé tváři. A oběma ženám ukradl i představy o tom, jak je Česká republika milá země. I kdyby se Žora našel, jejich důvěra k nám bude už navždy otřesena. Uvědomil si to ten zloděj, když se dozvěděl, jakého psa vlastně ukradl?