Lidé mají rádi staré věci. Připomínají jim mládí, pohodový neuspěchaný svět, vyprávění babiček, dobrodružné knížky z dětství. Právě z těchto důvodů se o uplynulém víkendu sjeli na Telčsko nadšenci z celé Vysočiny, aby si prohlédli parní lokomotivu typu Kafemlejnek. A ze stejných důvodů Třebíčané kvitují rozhodnutí památkářů, kteří chtějí prohlásit kulturní památkou unikátní třebíčský most Bailey Bridge. Přitom to není tak dlouho, kdy Kafemlejnek i most bývaly označovány za starý šrot.
Kafemlejnky byly za císaře pána moderní lokomotivy, ke konci první republiky však už zcela zastaraly a naši dědečci v nich jistě viděli jen hromadu železa, které po zásluze patří do šrotu. Jak ale parních mašinek ubývalo, přišel zlom – a lidé si tohoto šrotu začali cenit. Stalo se tak na poslední chvíli – v Česku jsou už jen tři provozuschopné kusy.
I na most v Třebíči se ještě nedávno hledělo jako na krám vhodný leda tak na rozřezání. K tomu vskutku mělo dojít, nový most se měl začít stavět co nevidět. Ale lidé si Bailey Bridge pamatují z dětství, kdy se bavili tím, že jej dokázali vlastními silami rozhoupat. A také si uvědomují, že těchto konstrukcí je v Česku méně a méně. Výrok památkářů tedy přišel doslova v hodině dvanácté.
Podaří-li se tento most v Třebíči zachovat, možná za ním budou putovat zvědavci z daleka široka. Zasloužil by si to stejně jako Kafemlejnek, jejž nějaká dobrá duše kdysi také zachránila před sešrotováním.
