Lidé si začínají uvědomovat, že běženci z Ukrajiny tu nebudou týdny, ale možná roky a někteří zůstanou navždy. Mluví se o tom, že jich do Česka zamíří až čtvrt milionu – což je obrovské číslo. Obavy, jak naše země dokáže tolik lidí absorbovat, jsou oprávněné.

České země mají s uprchlíky zkušenosti zejména z první světové války. Utečenecké tábory byly například i v Třebíči či v Havlíčkově Brodě, kde dodnes zůstal tyfový hřbitov po haličských Židech.

Tehdejší běženci se pohybovali v rámci Rakouska-Uherska, ale měli úplně jiné zvyklosti než naši předci. Ti je zprvu vítali, ale záhy rychle vystřízlivěli. Uprchlíci z Haliče totiž skupovali potraviny a jezdili je prodávat do Vídně. Navíc nebyli nijak zvlášť evidovaní a třeba v Třebíči jich sice oficiálně bylo hlášených sto, ve skutečnosti jich zde ale žilo asi pět set, což značně zatěžovalo místní obyvatele. Není divu, že v Třebíči, kde byla nouze o potraviny, averze vůči nim vygradovala natolik, že se dodnes spekuluje, zda vše neskončilo zabitím osmi utečenců a následným lidojedstvím – kterýžto příběh poslední dobou opět rezonuje hlavně v televizi a literatuře.

Dnešní uprchlíci k naší kultuře ale mají mnohem blíže. Rozumíme si s nimi, chtějí pracovat, ekonomická situace Česka je navíc mnohem lepší než poměry ve válčícím zbídačeném Rakousku-Uhersku. Stát je také mnohem lépe eviduje. Věřme tedy, že se je k nám podaří umístit bez potíží.