Dlouholetí starostové Luk nad Jihlavou, Náměště nad Oslavou, Moravských Budějovic, ale i další z Vysočiny, ve svých funkcích končí. Někdo už nekandidoval, jiný prohrál volby – ale ani jeden neodchází s pocitem křivdy. To neumí každý.

V jistém městě na Vysočině byl v 90. létech docela úspěšný starosta. Pak zmizel, ale pár let poté se objevil v čele jednoho uskupení. Do názvu si dal své vlastní jméno s tím, že chce zpět na radnici. Měl tým lidí, kteří ho v tom podporovali – a on, opájeje se svou důležitostí, jim věřil vše, s čím mu pochlebovali. Na radnici zamířil, leč vzápětí mu část patolízalů, kteří se díky němu stali zastupiteli, vrazila kudlu do zad. Dotyčný to ustál, ale starostování neměl lehké.

Martin Ferdan
Moravské Budějovice povede tchán se zetěm. Ve volbách přitom stáli proti

Myslel si, že jsou pořád devadesátky. A že jen on má recept na pravdu. V dalších volbách jeho uskupení skončilo až na osmém místě. Opět se dostal na radnici, ale už jen jako radní, přičemž sloužil spíše jen jako zahajovač výstav. Od práce ho radši odstavili i koaliční partneři. Pán byl stále víc zhrzenější, a tak si vyléval zlost na úřednících. Ti starší, kteří ho znali z dřívějška a mířili do důchodu, mu do očí říkali, co si o něm myslí. Ti mladší se mu smáli za zády, stejně jako řada místních. V příštích volbách tento pán již raději nekandidoval.

Kdyby se spokojil se svou úlohou v 90. létech, lidé by na něj vzpomínali jako na dobrého starostu. Teď je pro ně smutným klaunem. A to jen proto, že na rozdíl od jiných neoplýval jednou potřebnou vlastností. Uměním včas odejít.