Někdy si vůbec neuvědomujeme, po čem vlastně šlapeme. Například v Třebíči stačilo odkrýt povrch silnice a objevily se desítky koster. A to nijak hluboko. Hroby se nacházely přímo pod vozovkou. Třebíčané tak doslova dupali po hlavách svých předků.

Kdo se o tyto věci zajímá, o hřbitově věděl. Jednak je zmiňovaný ve starých pramenech, jednak se tu už asi před dvaceti lety našly kosti. Náhodného chodce ale překvapí, jak se lidé ještě relativně nedávno k těmto ostatkům dokázali chovat. Když se v ulici dělal vodovod, což je pár desítek let nazpět, prostě se kopalo hlava nehlava. Na současných vykopávkách tak lze vidět kostru nebožtíka, která je podélně přepůlená od něčího krumpáče a lopaty. Tehdy totiž ještě neexistovala povinnost archeologického průzkumu a všem bylo fuk, co v zemi leží.

Člověka tak napadne, o kolik cenných památek jsme přišli neodborným zásahem, kolik poznatků z našich dějin jsme nenávratně ztratili. Kupříkladu právě Třebíč roku 1835 ztratila archiválie obrovské hodnoty. Radním překážely v polici, a tak je prodali coby starý papír. Navždy tím zmizela část historie města.

Lidem bez rozhledu připadá práce historiků či archeologů nudná, mnohdy i zbytečná. Ti vnímaví však vidí, že díky těmto odborníkům si nemusíme šlapat jen po štěstí, ale i po naší historii. Historii, kterou nevnímáme, dokud nám ji neodhalí. Často si teprve tehdy uvědomíme, v jak zajímavém světě žijeme.