Vysočinské fabriky si stěžují, že prohnilá, líná a dekadentní mládež odmítá makat. Vyplývá to z textu zveřejněného v Deníku 16. června.

V jednom mají pravdu. Špatně placenou, za to těžkou práci bez jakékoli perspektivy studenti vskutku nechtějí. Ve všem ostatním je však realita přesně opačná.

Milan Krčmář
Jsme Češi! Nikdy se nevzdáme!

Podle průzkumu banky Equa bank z roku 2018 si formou brigády přivydělává zhruba devadesát procent studentů mezi patnáctým a šestadvacátým rokem života. Většina z nich po celý rok, nikoli jen o letních prázdninách.

Ze stejného průzkumu rovněž vyplynulo, že v generaci jejich rodičů si v dobách rozverného mládí přivydělávaly pouze dvě třetiny z nich. A to většinou jen v létě.

Výsledek: dnešní, přídomky o lenosti a nevděčnost častovaní mladí brigádničí více a déle než jejich rodiče. Čím to tedy, že náboráři v továrnách hořekují nad prázdnými místy u pásů?

Odpověď: důvodů je hned několik a ani jeden není objevný. Za socialismu jinde než ve fabrikách možnost přivýdělku zkrátka nebyla. Dnes je nabídek nepoměrně více. A pokud mladý člověk váhá, jestli dřít za velmi mrzký peníz ve fabrice, nebo datlovat do počítače, vybere si to druhé. To není lenost, nýbrž schopnost racionálně uvažovat, porovnávat, vyhodnocovat.

Ilustrační foto.
Brigáda na léto: zájem o ně je na Vysočině letos malý

Studenti zkrátka mají jasno v tom, jakou hodnotu má jejich čas a úsilí. Zároveň hledají uplatnění v oblastech, kde by jednou chtěli pracovat na plný úvazek. Opět žádná magie. Zmínka o tříměsíčním lepení etiket na plechovky k psímu žrádlu jim totiž bude v životopise užitečná asi jako automat na kondomy ve Vatikánu.

Pokud chtějí mít seznamy brigádníků plné, měli by tak náboráři ve fabrikách především hledat způsoby, jak pro ně v jednadvacátém století učinit ono místo dostatečně přitažlivé. Přestat křičet „jsou líní“, „ničeho si neváží, za mých mladých let“ a „asi mají vysoké kapesné“ by byl dobrý začátek.