Dolní Vilémovice na Třebíčsku jsou malá obec, autem je projedete za dvě minuty. Stejně tak i nedaleké Rešice, ležící těsně za hranicí třebíčského okresu na Znojemsku. A třeba přes Poluvsie na Slovensku ani neprojedete – končí tam totiž silnice.

Z Vilémovic byl Jan Kubiš, z Rešic Adolf Opálka, z Poluvsie Jozef Gabčík. A z malinkaté Smoliny na Valašsku Josef Valčík. Tito čtyři se přesně před 81 lety nacházeli na stejném místě – v kostele sv. Cyrila a Metoděje v Praze. Spolu s nimi tam byl ještě Jan Hrubý, Jaroslav Švarc a Josef Bublík. Ani oni nepocházeli z velkých měst.

Všech sedm těchto mužů 18. června 1942 bojovalo proti obrovské přesile nacistických okupantů. Věděli, že nemají šanci, ale nevzdali se. Jan Kubiš s Josefem Bublíkem zemřeli na následky zranění po převozu do lazaretu SS v Podolí, aniž by nabyli vědomí, zbylá pětice si nechala poslední kulku pro sebe.

Možná všichni v poslední chvíli svého života měli před očima ty své vesničky. Kubiš viděl Dolní Vilémovice ležící v krásné krajině plné luk posetých chrpami a s Klučovskou horou na obzoru, Opálka hluboké údolí Rokytné, Gabčík chudé baráčky utopené v podhůří Malé Fatry a třeba Valčík nezaměnitelné valašské kotáry.

Kdykoli si budeme připomínat osudy těchto mužů, měli bychom si uvědomit, odkud pocházeli. Uvědomit si, že i malé vesnice dávají světu velké hrdiny, pro které je čest, svoboda a láska k vlasti nade vše.