Ten příběh je vlastně úplně banální, ale zároveň hluboce lidský. Z Výčap do Vacenovic na Třebíčsku vede polní cesta, oblíbena mezi turisty s dětmi či pejskaři. Přímo u cesty je meliorace v podobě betonové skruže – která však oproti jiným nevystupuje nad terén. Dokonale splývá s povrchem. Až donedávna bylo vše v pořádku, skruž měla betonový kryt. Jenže pak nějaký vandal kryt poničil a hodil ho do meliorace.

Dvoumetrová jáma u cesty není nic hezkého. Může do ní spadnout dítě, pes či srnka. A tak Vacenovičtí poprosili výčapské družstvo, jež okolní pole obhospodařuje, aby věc napravilo. Snad ale záležitost nebyla úplně pochopena, snad oslovili nekompetentního člověka – zkrátka a dobře, celý měsíc se nic nedělo kromě toho, že u meliorace přibyla jakási tyčka.

Vacenovičtí se pak obrátili na Deník, jenž družstvo požádal o vyjádření – přičemž tentokrát se situací seznámil agronoma Pavla Šuteru. Ten ihned začal věc řešit. Už druhý den ráno byla meliorace aspoň provizorně zakrytá s tím, že co nevidět dojde k trvalému zajištění jámy.

Tato mikrokauza ukazuje, že Vacenovickým záleží na jejich okolí. Jsou všímaví, což v dnešní době není úplně běžné. A dále dokládá, že potkáme-li někoho ochotného, jdou věci velmi rychle. Nejsou potřeba žádné papíry a smlouvy, stačí vysvětlit situaci, a je-li dotyčný na svém místě, problém je záhy vyřešen. Je vidět, že Vacenovičtí i Šutera na svém místě rozhodně jsou.