I to byl jeden z argumentů, proč se několikaměsíční akce zdravotníků za lepší platy pozitivně odrazí zatím jen v peněženkách samotných lékařů. Byl jsem trochu v šoku, když jsem to slyšel poprvé, ovšem s přibývajícími zprávami jsem si na tento fakt zvykl. Lékaři pohrozili, že pokud jim stát nezvýší platy a nevyjde vstříc i v dalších požadavcích, odejdou skoro ve čtyřtisícovém počtu ze zaměstnání, a akce se povedla. Kompromisní ústupky nakonec ukázaly, že soudní lidé stojí na obou stranách, a věci se vrací k normálu. Až na to, že na některých pracovištích stále zůstává skrytá závist a zloba.

Proč mají lékaři právo na lepší ohodnocení, a „ostatní v bílém“ nikoliv? Takhle se může zeptat každý. Odborník, laik a pochopitelně i samotný zaměstnanec nemocnice.

Nejde o to, že nejhůře placenými vysokoškoláky jsou u nás teď učitelé, o tom se nemluví. Jde o pomocný zdravotnický personál, který byl součástí protestujícího bloku pouze formálně a nepřímo, a výhled na zlepšení svých finančních podmínek má proto pouze teoretický. Ne, výhledový!

Osobně plně chápu zdravotní sestry a jejich vnitřní rozechvění. Předpokládám, že nikdo neklesne tak hluboko, aby svou deziluzí ohrozil pacienty, nicméně argument, že personál si na zvýšení platů počká ještě rok, je zcela jistě nepříjemný. Zvlášť když na sestrách a jejich kolezích závisí tolik povinností.

Samozřejmě, že zdravotnický personál má jasně vymezenou roli - sestry nesmí vykonávat činnost příslušející lékaři, nicméně každý ví, že i bez řidičáku se dá vyjet na silnice.

A proto sestry pracují na maximum. Stejně jako lékaři. Proč musí být zatím mimo prémie? Vždyť vzhledem k proklamacím vlády jejich kompetence ještě dále porostou. Budou moci samostatně provádět drobnější úkony, které dosud nařizuje lékař, a s tím logicky poroste jejich odpovědnost. Ale jestli i platy, to je nyní stále nejisté.