Den před výročím sametové revoluce otevřeli v Moravských Budějovicích další část obchodního centra. A jelikož 17. listopad není dnem, kdy obchody mají zavřeno, lidé mohli vyrazit na nákupy.

Jiní se vypravili na výlety – třeba do blízkého Rakouska. Ve Vídni už jsou vánoční trhy, tak proč si tam nezajet s dětmi. Koupit jim hezký dárek, svézt se na ruském kole v Prátru a pak si zajít na kávu k Hawelkům?

Další lidé zašli na některou z připomínek Listopadu, většina vzpomínala, část nadávala na vládu a dnešní poměry.

Takže si to shrňme. Máme nadbytek zboží, nejsou žádné podpultovky. Do zahraničí lze klidně zajet jen tak na otočku, aniž bychom museli mít pas té správné barvy, vízum, výjezdní doložky a devizový příslib – a navíc na tom jsme tak dobře, že si klidně dopřejeme stejné požitky jako místní.

A když se nám něco nelíbí, směle si pustíme pusu na špacír a řekneme to do očí stávajícím pohlavárům, aniž by nás za to čekaly výslechy, vyhazov z práce či ze školy, případně vězení (letošní vzrušená diskuse některých lidí s ministrem Vítem Rakušanem na Národní třídě budiž tomu důkazem).

Jistě, ne vše je zcela růžové a vždy se najdou nějaké mouchy. Ale zkuste si něco z výše uvedeného představit před čtyřiatřiceti lety. Máte-li ve svém okolí někoho, kdo pořád rád vzpomíná na časy před revolucí či žehrá na demokracii, je to spíš problém v hlavě toho člověka, ne problém současného systému.