Zdánlivě nenápadná změna z jihomoravského regionálního vysílání na „pražské“ však vyvolala až nezvykle silnou odezvu.
Signál z Javořice pokrývá primárně kraj Vysočina, z nemalé části zasahuje na východ Jihočeského kraje a mírně zasahuje také do Jihomoravského kraje. Problém podle mě naprosto přesně pojmenoval mluvčí České televize Štěpán Janda, který řekl: „Vysílač velkého výkonu Jihlava – Javořice pokrývá digitálním zemským vysíláním České televize řadu oblastí, přičemž někteří obyvatelé každé z nich se cítí být patrioty jiného regionu.“
Dokážu naprosto bez problému pochopit, že lidé z Humpolce mají daleko blíže k Praze než k Brnu, stejně jako, že u Náměště nad Oslavou je to naopak. Problémem ovšem je, jestliže mají obyvatelé některých obcí Vysočiny blíže k Brnu než k Jihlavě.
„Ono vůbec mít hejtmanství v Jihlavě je pro Náměšťsko nesmysl, to jsou z našeho pohledu už Čechy,“ píše doslova v diskuzi k článku zabývajícím se tímto problémem čtenář Karel. Proč je pro část lidí i po více než deseti letech existence kraje Vysočina bližší jihomoravská metropole než hlavní město našeho hejtmanství? Příčinou určitě není to, na co se kdo chce dívat v televizi. Problém regionálního vysílání je však pro nás lakmusovým papírkem, který ukazuje, že tento problém je stále živý a pro spoustu lidí důležitý.
Záležitost s regionálním vysíláním mi ve srovnání s problémem nesounáležitosti obyvatel se svým krajem nepřijde tak důležitá. Podstatnější je pocit lidí, že se o nich rozhodlo někde
v Jihlavě a jich se ani nikdo neptal. Někteří to dokonce vnímají jako plíživou čechizaci jejich moravských kořenů. A to je špatně.
Myslím, že je klíčové si uvědomit, že sounáležitost obyvatel s regionem, ve kterém žijí, může být důležitější než kdejaká opravená silnice či nová cyklostezka.
