Nevadí mi finský Joulupukki, francouzský Père Noël ani norský Julenissen se svojí kozou. Ti všichni vědí, kde je jejich místo. Nejsem věřící, ani o Vánocích neliji olovo a se zvyky to nijak nepřeháním. Přesto nebo možná právě proto mi útok na těch pár obyčejů, které dodržuji a mám rád, o to víc vadí. Ježíšek je jedním z nich. Chápu Santovy jednoznačné přednosti, především jeho mnohem snazší uchopení v marketingu na rozdíl od Ježíška. Jenže popravdě právě ona komercializace Vánoc je věc, která mi možná vadí ještě víc. Proto mě potěšila tisková zpráva, kterou jsem našel včera v poště. V jejím nadpisu stálo: „Ježíškova popularita v Česku se zvyšuje. Válcuje Santu“. Byla od iniciativy Zachraňte Ježíška, jejíž snahou je poukázat na krásu českých Vánoc a odmítnout jejich komercializaci a amerikanizaci v podobě Santa Clause. A přestože by nám USA mohlo být v mnohém inspirací, Santu si tam, prosím, nechte. My máme Ježíška.