Stará kniha v novém médiu je fajn hlavně proto, že boří bariéru mezi člověkem a institucí. Kdo si chce dnes přečíst městskou kroniku, nezbývá než se k ní vydat, ale brzy to bude obráceně. Kronika si sama najde čtenáře díky tomu, že se stane dosažitelnou jedním kliknutím myši. Něco obecně negativního však přece jen nová metoda uchovávání dat v sobě ukrývá.

Virtualizace je totiž paradoxně tou nejméně spolehlivou platformou záznamu a má také nejkratší životnost, pakliže není neustále technicky obnovována. Vždyť kolikrát jste si nenávratně poškrábali cédéčko, měnili špatný harddisk nebo museli instalovat softwarové aktualizace, aby vám šel nějaký dokument vůbec otevřít? Digitalizace vypadá v konečném pohledu velmi jednoduše, ale jenom proto, že ji člověk musí neustále držet při životě. Harddisk totiž není lejstro a klávesnice není brk, takže zatímco středověký rukopis lze dodnes vzít do ruky a rozluštit v původním stavu, tak počítačový dokument z roku 2011 si za sto let lidé přečtou jenom díky tomu, že ho předci nesčetněkrát zkopírovali a zálohovali a upravovali pro neustále nové čtecí formáty. S digitalizací je vlastně docela dřina.