Vrtalová: Jsem nervózní, ale jakmile vystřelí, tak to ze mě všechno opadne

Zdroj: archiv Marcely Vrtalové

Velkou oporou v tomhle sportu mi je můj přítel Marian, který vlastně funguje jako můj hlavní trenér, fanoušek, technický pracovník a když je potřeba i masér. Mám v něm obrovskou podporu. Když vidí, že něco opravdu chci, věnuje mi maximum času, aby mě nasměroval. Velmi mi v tom úspěchu pomohl. Motivuje mě a táhne mě dál. I na závodech je výhodou. Stará se mi o vybavení, rozdělovače, hlídá startovní listinu, jak jdou po sobě rozběhy. Já se můžu soustředit na poslední detaily a nemusím nic řešit.

Zdroj: archiv Marcely Vrtalové

Něž se narovnám do bloku, tak se snažím vůbec nepřemýšlet a nesmím si vůbec nic připouštět. U mě je klíčem k úspěchu prostě běžet a nepřemýšlet o tom. Když se rovnám do bloků, tak to na mě padne, jsem nervózní, ale jakmile vystřelí, tak to ze mě všechno opadne. Je to adrenalin, ale když tě burcují lidi, vydáš ze sebe maximum.

Zdroj: archiv Marcely Vrtalové

Všimla jsem si, že vždycky, než jdu do bloků, musím si utáhnout culík. Pak mi popřeje hodně štěstí přítel. Taky mám šťastné tretry. Dostaly jsme možnost pořídit si nové tretry od reprezentace. Tak jsem si vybrala jedny nádherné, ale mám vsugerované, že ty staré jsou dobré, že nosí štěstí. Už jsem si říkala, že vyběhnu v těch nových, ale nakonec vždycky skončím u těch původních.

Zdroj: archiv Marcely Vrtalové

Mezi můj oblíbený závod patří Třebíčské stovky, mám to kousek na stadion, a hlavně na této dráze trénuji. Není mi cizí, více známých fanoušků dělá tu pravou atmosféru. Člověka to víc nakopne a namotivuje k lepším výsledkům. Mám ráda, když na dráze vidím čáry na tartanu, to mě zklidní, že se na ni soustředím a běžím podle ní, je to taková navigace. Když přijedu někam, kde čára není, jsem z toho rozhozená.