Předchozí
1 z 7
Další

Opustil jsem klidné vody a ocitl se v bystřině, říká strojvedoucí

Olejem i naftou vonící krásné stroje na kolejích a hlavně trať z Jemnice do Moravských Budějovic. To je svět Martina Kouřila. Před pár roky byste ho potkali v kanceláři jako informatika Národního parku Podyjí. Dnes je vše jinak. Přes týden řídí lokomotivu, s kolegy svážejí kůrovcové dříví. „A o víkendu jezdíme pro lidi. Jsem moc rád za tu pestrost nákladu,“ usmívá se.

1. Olejem i naftou vonící krásné stroje na kolejích a hlavně trať z Jemnice do Moravských Budějovic. To je svět Martina Kouřila. Před pár roky byste ho potkali v kanceláři jako informatika Národního parku Podyjí. Dnes je vše jinak. Přes týden řídí lokomot

Všechno začalo v roce 2011, kdy Kraj Vysočina neobjednal na trati z Budějovic do Jemnice dopravu. „Rozhodli jsme se s přáteli, že trať nenecháme jen tak zrušit a začali jsme na ní objednávat vlaky ve vlastní režii. Největší položka v rozpočtu těchto mimořádných akcí však byla za návoz pronajatých vlaků. Logicky přišla myšlenka, že musíme mít vlak svůj, který bude doma na této trati.“

2. Všechno začalo v roce 2011, kdy Kraj Vysočina neobjednal na trati z Budějovic do Jemnice dopravu. „Rozhodli jsme se s přáteli, že trať nenecháme jen tak zrušit a začali jsme na ní objednávat vlaky ve vlastní režii. Největší položka v rozpočtu těchto mi

Zakoupili proto malou motorovou lokomotivu, dva staré vozy a postupně je během dvou let zrekonstruovali do podoby výletního vlaku. „Když děláte něco, co vás baví, s lidmi, kteří mají společný cíl, bez nároku na odměnu, nepočítáte hodiny ani peníze, co byste si za to mohli pořídit jiného. Máte před sebou metu. Ale zjistil jsem, že ani dosažení cíle není ta odměna. Odměnou mi byla už vlastní cesta.“

3. Zakoupili proto malou motorovou lokomotivu, dva staré vozy a postupně je během dvou let zrekonstruovali do podoby výletního vlaku. „Když děláte něco, co vás baví, s lidmi, kteří mají společný cíl, bez nároku na odměnu, nepočítáte hodiny ani peníze, co

Martin Kouřil vystudoval přírodní vědy, ale vždycky tíhl k technice. Profese informatika v NP Podyjí byla tou nejlepší kombinací. „Když však pracujete ve státnímu úřadu bezmála 30 let, bývá dobré zjistit, jestli na světě nejste ještě pro něco jiného. Opustil jsem milé kolegy, klidné vody a ocitl se v bystřině.“

4. Martin Kouřil vystudoval přírodní vědy, ale vždycky tíhl k technice. Profese informatika v NP Podyjí byla tou nejlepší kombinací. „Když však pracujete ve státnímu úřadu bezmála 30 let, bývá dobré zjistit, jestli na světě nejste ještě pro něco jiného. O

K výletnímu vlaku byl potřeba strojvedoucí. Původně si udělal „papíry" s tím, že ježdění s lokomotivou bude dál provozovat jako koníčka. Jenže po strojvedoucích je tak obrovský hlad, že dnes je to jeho práce na plný úvazek. „Mohl bych rozdvojit a nestačilo by.“ Musel se hodně naučit. Jen základní předpis, podle kterého je provozována železnice, má víc jak čtyři tisíce odstavců.

5. K výletnímu vlaku byl potřeba strojvedoucí. Původně si udělal „papíry' s tím, že ježdění s lokomotivou bude dál provozovat jako koníčka. Jenže po strojvedoucích je tak obrovský hlad, že dnes je to jeho práce na plný úvazek. „Mohl bych rozdvojit a nesta

K tomu množství dalších speciálních předpisů. „Musí být znalost strojů, se kterými jezdíte a znalost tratí, po kterých jezdíte. Absolvujete několik kurzů plus dlouhou praxi, než vás samostatně pustí na trať. Mně to trvalo dva roky.“

6. K tomu množství dalších speciálních předpisů. „Musí být znalost strojů, se kterými jezdíte a znalost tratí, po kterých jezdíte. Absolvujete několik kurzů plus dlouhou praxi, než vás samostatně pustí na trať. Mně to trvalo dva roky.“

Se dřevem udělá až tři páry vlaků denně, nakládá se nejen v Jemnici, ale i v Třebelovicích. „Nejkrásnější nádražíčko na jemnické trati jsou Dědice. Vždycky, když jedeme s náskokem, rád pod starými lipami zastavím a nechám cestující chvíli koukat na tu krásu.“ Na co se teď nejvíc těší?  „Na volný den s rodinou a přáteli. Čas s nejbližšími je to nejcennější, co můžeme mít.“

7. Se dřevem udělá až tři páry vlaků denně, nakládá se nejen v Jemnici, ale i v Třebelovicích. „Nejkrásnější nádražíčko na jemnické trati jsou Dědice. Vždycky, když jedeme s náskokem, rád pod starými lipami zastavím a nechám cestující chvíli koukat na tu