Abych mohl sloužit v armádě, musel jsem splnit požadovaná kritéria. Základní, co všichni vojáci - projít zdravotně, psychologicky a fyzicky. Na místo mé odbornosti bylo navíc požadováno teologické vzdělání a nějaký čas působit samostatně jako farář.
Zdroj: Archiv AČR
Jestli jsem prospěšný? Samozřejmě se nějak snažím, ale posoudit to musí druzí. V bližším kontaktu s vojákem je ode mě očekáván respekt k jakékoliv osobní problematice a mlčenlivost. Po formální stránce se předpokládá náboženský přehled a znalosti, které se snažím předávat. V naší společnosti mají lidé v této oblasti velký chaos a předsudky, protože náš vzdělávací systém náboženství zcela vyřadil, což je pro chápání světa handicap.
Zdroj: Archiv AČR
Jak si kaplan udrží autoritu? V armádě máme pro udržení autority dvě věci: Vojenskou hodnost, která hraje fakticky nejdůležitější roli, ale také osobnostní profil, který všichni vnímají a za „frčky“ se neschová.
Zdroj: Archiv AČR
S jakými problémy za mnou vojáci chodí? Jsou přece jen specifickou skupinou obyvatelstva a jejich služba a zážitky se nevojenskému prostředí těžko sdělují. Myslím vojáky, kteří se pro svoji službu připravují mimo domov a kteří vyjíždějí do zahraničních operací. Bývají to dlouhá období, což se následně projevuje v soukromých životech.
Zdroj: Archiv AČR
Teď nemyslím primárně, že se rozpadají vztahy, i když bezesporu jde o zátěžové zkoušky. Voják dostává možnost pohledět světu příměji do očí a to ho mění na vždy. Návraty domů bývají návraty - jak já říkám - „do míst sladké nevědomosti“. Existuje společenský nešvar naši veřejnosti, že na vojáky často nahlíží jako na žoldáky, což je ze závisti a z neochoty vnímat dění ve světě.
Zdroj: Archiv AČR
Strávil jsem v zahraničních operacích dva roky života. Pohledem zpátky to byly mimořádné okamžiky se spoustou přátelství se skvělými, silnými lidmi v exotickém prostředí a se zajímavou vojenskou technikou. Když už je člověk na místě ve vzdálené zemi, říká si mnohokrát - všechno je hrozný, nikdy bych se toho už účastnit nechtěl za žádný peníze.
Zdroj: Archiv AČR
Nějaká historka či událost, na kterou nelze zapomenout v souvislosti s působením v zahraniční misi? Vybaví se mi situace po návratu do Česka. Byl jsem s kamarádem, čerstvým důchodcem Láďou na návštěvě v evangelickém kostele na biblické hodině. A prý ať jim povím nějaký silný zážitek. Tak jsem se rozvyprávěl. Když jsme odešli, Láďa říká, že už tam nikdy nesmíme, že jsem je strašně vyděsil a pohoršil a že už nic takového nemám nikdy říkat. Takže tak.
Zdroj: Archiv AČR
Že jsem v mládí dělal řecko-římský zápas? To už je tak dávno, že snad ani nemá cenu se k tomu vracet. Zdá se, že vojáci oceňují, že se udržuju v kondici. Vojenské sportování je pro mě prostor pro setkávání se s druhými. Na vojáky jsou obecně kladeny poměrně vysoké nároky na fyzickou připravenost.
Zdroj: Archiv AČR
Jestli mám v oblibě některého svatého? Mám vzdělání v tradici, která na svaté nedává příliš velký důraz. Pro mě jsou inspirativní všechny biblické postavy, ať v jejich slabostech, nebo v jejich síle. Sám jsem ideálu svatosti vzdálen, jsem si toho vědom, ale snažím se každý den být o něco lepší.
Zdroj: Archiv AČR
Jak si pro sebe vyhodnocuji aktuální koronakrizi? Je velice zajímavá už tím, jak nikdo nic neví a málokdo tuší. Schová se za ni spousta ekonomických lumpáren s obřími následky, které značně poškodí náš stát, naše děti. Strach schováme za roušky a v poslušnosti budeme kráčet vpřed nelichotivé budoucnosti.
Zdroj: Archiv AČR
Chtěl bych popřát všem věrným Čechům dostatek rozumu, soudnosti a vůle k tomu, proměňovat svoji vlast, abychom se pod českou vlajkou cítili dobře a byli na ni hrdí. Lhostejnost je jed. Přeji každému, aby jeho osobní život měl pevné normy, díky kterým se nikdy nezhroutí. Každému nemocnému, strádajícímu a nešťastnému přeji sílu k překonání těžkých chvil. Váš Petr Němec
Zdroj: Archiv AČR