Předchozí
1 z 5
Další

Být duchovním i učitelem, to mě naplňuje

Jmenuji se Vojtěch a myslím, že jsem celkem šťastný člověk. Když pozoruji, jak mladí lidé někdy obtížně hledají, jakým směrem se v životě dát, můžu ve svých dvaatřiceti letech říct, že jsem měl asi velké štěstí. Když jsem už někdy v patnácti tušil, kam chci zamířit. Že se chci věnovat činnosti duchovního a pracovat s lidmi.

Jmenuji se Vojtěch a myslím, že jsem celkem šťastný člověk. Když pozoruji, jak mladí lidé někdy obtížně hledají, jakým směrem se v životě dát, můžu ve svých dvaatřiceti letech říct, že jsem měl asi velké štěstí. Když jsem už někdy v patnácti tušil, kam ch

Své poslání teď plním jako kněz v jejkovském kostele v Třebíči i jako učitel na katolickém gymnáziu, které je hned vedle. Učím tam náboženství a zároveň jsem spirituálem školy. A určitě mě baví psychologie. Rád si se svými studenty povídám, zajímají mě jejich názory, jejich úhel pohledu na věc. Nutí mě to přemýšlet, jak ke svým řešením přicházejí a jak já bych se v jejich situaci asi zachoval.

Své poslání teď plním jako kněz v jejkovském kostele v Třebíči i jako učitel na katolickém gymnáziu, které je hned vedle. Učím tam náboženství a zároveň jsem spirituálem školy. A určitě mě baví psychologie. Rád si se svými studenty povídám, zajímají mě je

A dá se říci, že podobné to mám i s čtením knížek. Mám rád příběhy, ve kterých je svědectví konkrétních lidí a reflexe doby, běžný život. Baví mě také chození po horách, hlavně na Slovensku nebo v Rakousku. Dřív jsem dokonce příležitostně lozil po skalách tady na Vysočině, to už je ale minulost, teď se už jen velmi občas vypravím na nějaké ferraty. Dokážu si užít poslech muziky. Může to být vážná hudba i rock.

A dá se říci, že podobné to mám i s čtením knížek. Mám rád příběhy, ve kterých je svědectví konkrétních lidí a reflexe doby, běžný život. Baví mě také chození po horách, hlavně na Slovensku nebo v Rakousku. Dřív jsem dokonce příležitostně lozil po skalách

Měl jsem jednou ve třídě žáka, který mi celé hodiny náboženství prokecal. Už jsem nevěděl, co s ním. Dobrali jsme se zajímavého společného řešení – uzavřeli jsme sázku. Říkám: ‚‚Když nepromluvíš do konce roku…‘‘ On rychle dopověděl: ‚‚Koupíte mi 500 rohlíků.‘‘ A já na to, že platí. Vydržel. V den D jsem do školy vezl čtrnáct přepravek rohlíků, a když jsem mu je předával, musím říct, že si mě získal tím, že si otevřel nutellu, kterou si přinesl do školy, namazal si jeden rohlík a zahlásil směrem ke spolužákům: „Berte si, kolik chcete, já jsem spokojený.“ To mám na učení rád. Tu pestrost charakterů a situací.

Měl jsem jednou ve třídě žáka, který mi celé hodiny náboženství prokecal. Už jsem nevěděl, co s ním. Dobrali jsme se zajímavého společného řešení – uzavřeli jsme sázku. Říkám: ‚‚Když nepromluvíš do konce roku…‘‘ On rychle dopověděl: ‚‚Koupíte mi 500 rohlí

Musím říct, že považuji za nesmírné štěstí a dar, v jaké době mi bylo umožněno žít. Ano, má to své mouchy, myslím tím například různé excesy v politice nebo veřejném životě, ale když se podívám na naši dobu s nadhledem, nikdy jsme se neměli líp.

Musím říct, že považuji za nesmírné štěstí a dar, v jaké době mi bylo umožněno žít. Ano, má to své mouchy, myslím tím například různé excesy v politice nebo veřejném životě, ale když se podívám na naši dobu s nadhledem, nikdy jsme se neměli líp. Foto: Kar