VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Žamboši: Andělé nám lidi na koncert nepřivedou

Třebíč /ROZHOVOR/ - V listopadu se v Třebíči uskutečnila Celostátní velká výměna zkušeností, kde se jednou za rok setkávají vedoucí oddílů a sdružení pracujících s dětmi a mládeží. Během intenzivního víkendu se vzdělávají, inspirují, potkávají nové lidi a také se baví.

9.2.2014
SDÍLEJ:

Kapela Žamboši má tři členy: Honzu Žambocha, Stáňu Žambochovou a Juru Nedavašku.Foto: archiv kapely Žamboši

Třeba i na koncertech. Jeden takový pro ně odehrála v nočních hodinách vsetínská skupina Žamboši. Trio muzikantů vystoupilo na poněkud netradičním místě, v jídelně. A přesto, že po konci koncertu ručičky hodin ukazovaly čas hluboko po půlnoci, souhlasil textař, kytarista a zpěvák Žambochů s rozhovorem. S Janem Žambocem jsme si tak v útulné čajovně povídali o obtížných zvukových podmínkách, natáčení desky v lesích, Andělech i o tom, jak je těžké se prosadit.

Jak se Žamboši dostali na akci pro lidi pracující s mládeží?

My jsme už v Třebíči asi dvakrát hráli v Domečku Halahoje, sem nás pozval Vítek Oplatek právě z Halahoje. Co se zvukových podmínek týče, na nádraží se hraje špatně (usmívá se).

Na nádraží?

Nádraží, jídelna… To znamená, že je hodně dlouhý dozvuk, což je věc, kdy člověk řekne slovo, a to slovo v prostoru ještě chvilku zní. A když se dá rána do bubnu, ten úder tam poletuje a je slyšet potom, co už jsou další údery, takže je to celé nesrozumitelné. Teď si představte, že někde je dozvuk třeba pět vteřin, to je šílené!

Hráli jste někdy i v horších akustických podmínkách než ve zdejší jídelně?

Za ta léta, co hrajeme, jsme hráli už na různých místech… Já jsem vždycky strašně moc rád, když organizátoři přemýšlejí, kde se bude hrát a kde dozvuk není dlouhý, a pokud to místní podmínky dovolí, vymyslí optimální a pěkné prostředí pro koncert. Třeba v Domečku Halahoje je to příjemné. Tam není žádný dozvuk, k lidem je blízko a je to fajn. Nejhorší podmínky, ve kterých jsme hráli, byla asi nějaká tělocvična.

Ta zítra čeká na Hop Trop…

Tak to si šmáknou (směje se). Ale oni nemají bicí, oni to zvládnou.

Jak moc samotné prostředí vnímáte? Dokáže vás to rozhodit?

Já si myslím, že mnohem důležitější než optimální podmínky pro hraní jsou podmínky lidské. Když je vnímavé publikum, tak se na špatnou akustiku dá zapomenout, hrát a na pódiu se odevzdat a roztrhat. Problém je, když jsou špatné podmínky, dlouhý dozvuk a ještě lidé hlučí a neposlouchají. To má pak člověk pocit, že to, co dělá a čím žije, je zbytečné. Takových koncertů jsme už také pár zažili a není to nic příjemného. Naštěstí jich ale není mnoho.

V takovém případě musíte být profesionál, zatnout zuby a zkrátka jet?

Mělo by to tak být, ale jsme lidi. Třeba náš bubeník Juří je člověk, který to hodně vnímá a těžce nese, když je to nějakým způsobem špatné. Potom to je i na hudbě slyšet, bohužel. My nejsme takoví profesionálové, abychom přijeli s velkým akustickým vybavením, vytlumili si místnosti a pak odevzdali optimální výkon, nejsme. Ale pracujeme na tom (směje se).

Na dnešní koncert tedy asi příliš rád vzpomínat nebudete, ne?

Abych nekecal, dozvuk tady nebyl tak strašný, vypálil jsem to jako první dojem, ale opravdu to bývá i mnohem horší. Jediná vada na kráse pro mě byla to, že jsme hráli pozdě, lidi už okolo půlnoci vnímají hůř a my máme přemýšlivé písničky založené na textech a poezii. Celkový pocit je pozitivní, příjemný, bylo tam spoustu mladých lidí, kteří poslouchali, vnímali a mně bylo dobře.

Během koncertu jste říkal, že v dětech je budoucnost. Na akci typu CVVZ se tak díváte, kladně, že?

Jasně, tohle celostátní setkání je přínosné, lidi by se měli potkávat a měli by spolu mluvit. Když spolu nemluví, dochází k tomu, že se něco dělá špatně, a ani se o tom neví.

Chodil jste i vy jako dítě do nějakého oddílu nebo jej potom sám vedl?

Já byl součástí turistického oddílu, který na chvíli přešel pod skauty, ale protože nám připadali příliš militantní, odešli jsme k Atomu. Vím tedy, co to je vést družinu, bavilo mě to. Jako spousta lidí tady jsem i já začínal s kytarou u ohně (usmívá se).

O pár let později si pro změnu brnkáte v lese. Natočil jste album Guitar & Forest, jak to celé vzniklo?

Původní profesí jsem lesník, i když v poslední době to mám tak, že jako práci mám muziku a lesaření je koníček. De facto se to protnulo… Desku Guitar & Forest jsem vydal letos v květnu je na ní dvanáct instrumentálních kytarových skladeb. Každou jsem nahrál v jiném lese a v jiném měsíci, takže když si člověk desku poslechne, projde se celým rokem od ledna až do prosince. Je to nahrané vždy bez střihu a bez úprav nějakého nahrávacího studia, jenom smíchané s okolním ambientem (zvukem okolní přírody pozn. aut.). Myslím, že lidem, kteří mají zájem poslouchat trošku jinou hudbu, než jaká zní z rádií, se to líbí (usmívá se).

Slyšel jsem, že jste při nahrávání strávil v lese třeba osm hodin. Je to pravda?

Je to tak. Některé skladby byly docela obtížné, a než se na jeden zátah podařilo zahrát verzi, která by na desce mohla být, tak to chvíli trvalo. Byla zima a musel se rozdělat oheň, v létě zase zlobili komáři, musel jsem se rozehrát… Zážitků z lesa jsem měl za rok docela dost. Přišlo mi, že když jsem zapnul nahrávadlo a objevilo se červené světlo, přitahuje to letadla, psy, občas se ozvalo „mamí, mám praváka," a podobně (směje se).

Když jste do lesa šel, měl jste připravené, co budete hrát, nebo jste improvizoval?

Měl jsem připravené skladby, protože pro mě by bylo strašně těžko proveditelné improvizovat v lese tak, aby to mělo hlavu a patu. Já nejsem tak dobrý skladatel a improvizátor, proto jsem měl vymyšleno 80, 90 procent a na místě už jsem třeba jenom dotvořil začátek nebo konec.

Snažil jste se dané písně tematicky zařadit do daného ročního období?

Ne ne, jak to ke mně přicházelo, tak jsem hrál. Třeba únorová skladba zní trochu jako flamenko, nebo v dubnu v bukovém lese v Moravském krasu zní náznaky folkloru. Tím, čím jsem zrovna žil a co ke mně přišlo, s tím jsem do lesa šel.

Podle čeho jste vybíral lesy, ve kterých budete hrát?

Já jsem skladby postavil na druhu stromu, takže když jsem věděl, že v pralese na Bumbálce jsou staleté jedle, tak jsem se tam vypravil. Jindy jsem chtěl vrbový háj, našel jsem ho u Jevišovky, kde rostou nádherné vrby, vysázené kdysi dávno Chorvaty. Ne že bych objel celou republiku, ale najezdil jsem toho hodně. Zajímavé na tom ještě je, že jsem se spojil s geocachingovou organizací a místech, kde jsem nahrával, vznikly kešky. Pokud někdo hraje geocaching, může si vyhledat Guitar & Forest a pod latinskými názvy dané kešky najde.

To byla tedy vaše deska, jak to vypadá s plánovanou třetí Žambochů? Prý měla vyjít už letos na podzim a zatím nic…

Chystáme se do studia v lednu, trochu jsme to posunuli. Některé písničky bylo potřeba zažít, některé vyškrtnout nebo některé složit.

A bude další Anděl?

Ale né už, ježkovy oči… Uděláme radost lidem, kteří o to mají zájem, třeba si najdeme i pár nových, ale Andělé už ne.

To zní, jako by pro vás byly trošku prokletím…

To nevím (směje se). Já si jich vážím, ne že bych to nějak shazoval, ale na druhou stranu si stejně člověk musí objet všechny štace a k lidem přijít sám. Žádní Andělé nám lidi na koncert nepřivedou. A to je důležité, aby na koncertech byli lidi, protože těm prodáváme desky, těm neseme svoje písničky. Navíc do rádia se dneska člověk nedostane, vy, co čtete tento rozhovor, jistě souhlasíte, že tam hrají úplně „skvělou" hudbu, takže tam neuslyšíte vůbec nic nového.

Můžete se přetrhnout, dvě prestižní ceny a stejně se do širšího povědomí nedostanete. Není to k vzteku?

Trochu ano. Já jsem si myslel, že ocenění typu Anděl jsou tu proto, aby Akademie populární hudby upozornila na něco zajímavého, na něco nového. Ale je to prd platné, oni sice akademikové hlasují, ale potom to nemá žádnou podporu, žádné spojení s rádii, není ani zájem to mezi masu dostat. Je zájem pouštět věci, u kterých nemusíme přemýšlet. Lidi si pak myslí, že nic nového není, a sami to tak nevyhledají.

Pojďme zpět deskám. Vaše první byla folková, druhá je označovaná za rockovější, jaká bude ta třetí?

Myslím si, že třetí deska bude na takové vlně písní ze srdce. Ze srdce v tom smyslu, že nám naše srdce kolikrát velí dělat věci, které neděláme, a jsme kvůli tomu nešťastní. O tom bude spoustu písní, rozhodně to nebude veselá deska, takže ji neuslyšíme na rádiu Blablabla, ani na rádiu Blebleble, ale možná ji pustí na Vltavě nějaký osvícený pouštěč, třeba Jiří Černý.

Budete hrát sami, nebo plánujete pozvat nějaké hosty?

Chystáme to tak, že to nahrajeme s hosty. Mám v hlavě plány na kontrastní vokály k našim hlasům, aby tam byly chlapské hlasy posazené níž, takové, na kterých jde slyšet život. Možná se tam objeví i nějaké žestě, takzvané dechy. Natočíme to i se zajímavou rytmikou, to ale zatím nebudu prozrazovat, desku si navíc budeme produkovat sami. Doufám, že to bude příjemná práce, zábava a hezká deska.

Na koncertech bavíte lidi i vtipnými písničkami reagujícími na aktuální témata, třeba pane Nohavico nebo Zavřou nás všechny. Tohle není cesta, kterou byste se chtěli vydat?

Jen co nahraji desku s kapelu, chci vydat takovou tajnou desku plnou těchto na něco reagujících písniček, které považuji za aktuálky nebo prvoplánovou legraci založenou na nějaké hříčce, vtipu. Tyhle desky se nedostanou do obchodů, nebudou ani na webu. Budu je tajit a šířit se budou jenom na koncertech. Budou tam všechny zmíněné. Já mám písně na aktuální téma rád, ale Pane Nohavico nechci hrát z toho důvodu, že tam trošku lžu, protože už mi z OSA přišly nějaké prachy, a už to není tak aktuální. Zavřou nás všechny je zase taková řachanice, tu jsme dneska nechtěli hrát kvůli zvuku, jinak ji občas hrajeme.

Čas od času médii proběhne aféra, že některá kapela „vykradla" jinou, naposledy mě napadají Mandrage a jejich předělávka písničky od Krausberry. Jak vůbec funguje, když si od někoho převezmete melodii a nechcete řešit takové problémy?

Pokud je to předělávka písničky, tak by člověk měl mít souhlas autora. Já to udělal tak, že jsem jel z Ostravy autem a zrovna v rádiu hrálo Pane prezidente od Jarka. Já jsem si říkal co pane prezidente, já ti napíšu dopis a dám pane Nohavico. Cestou domů jsem to v podstatě měl v hlavě složené a jenom jsem to nahrál. Pak už zbývalo akorát získat souhlas autora. Napsal jsem Jaromírovi mail s tím, jestli to není přes čáru, ale jemu se to líbilo. Párkrát jsme to zahráli, strhla se kolem toho velká mediální bublina, lidi to chvilku bavilo, proběhlo to virálně po facebooku a dokonce se o nás chvilku začala zajímat rádia, která se o nás nikdy dřív nezajímala.

To je trošku paradox…

No… (směje se). Rozumíte, kapela, která hraje deset let, má dvě ocenění Anděl za desky a do rádia se dostane s tímhle… Ale je to tím, že jsme se otřeli o génia, kterého zná každý. V tom to je, to není námi. Kdyby to udělal někdo jiný, veze se na stejné vlně. A proto to už nehrajeme. Bylo to pěkné, ale už dost. Je potřeba pracovat na svých písních.

TADEÁŠ MAHEL

Autor: Redakce

9.2.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Autobus MAD Třebíč.

Město ustoupilo, na platy řidičů peníze dá

Místo vraždy ulice Slavíčkova u křižovatky se Sokolovskou ulicí.
AKTUALIZOVÁNO
15

V Jihlavě došlo k vraždě. Po pachateli policie intenzivně pátrá

Průmyslová škola v Třebíči má sedm nových učeben

Třebíč – Téměř půl roku trvala rekonstrukce části budovy A Střední průmyslové školy Třebíč.

Muž ležel opilý na chodníku jen v riflích a tričku

Jemnice – Nedostatečně oblečeného muže ležícího na chodníku objevili policisté ve čtvrtek před devátou hodinou večer v ulici Lesného v Jemnici.

Pojištění dětí? Jde o nadstandard, důležitější je pojištění rodičů

Odpověď na otázku, zda se může vyplatit pojištění dítěte, dávají podle finančního poradce společnosti Partners Václava Valáška příklady z praxe. Dětské pojištění dává smysl především za podmínky pojištění vážných zdravotních komplikací, jako jsou trvalé následky úrazu nebo diagnóza závažného onemocnění.

S lednem startuje nominace do Zlaté jeřabiny a Skutku roku

Vysočina – Od Nového roku bude mít opět veřejnost měsíc na to, nominovat vysočinskou aktivitu či skutek z právě uplynulého roku do dalšího ročníku anket Zlatá jeřabina a Skutek roku. Ty pořádá Kraj Vysočina.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT