„Žánrově by se dal film zařadit do reminiscence na film-noir. Temný kriminální film, bez vítěze,“ řekl o snímku režisér Svoboda. Film skutečně noirové atributy divákovi nabízí. Jízlivého detektiva, temné městské uličky i femme fatale (osudovou ženu) složenou zde ze dvou postav: majitelky hotelu a její schovanky. A je to tak dobře, protože uhrančivé okouzlení houslovou virtuozitou mladé dívky je ve filmu uvěřitelnější, než rychle budovaný vztah mezi komisařem a hoteliérkou.

Právě rychlejší a místy trochu překotné vyprávění motivované nutností vejít se do televizních pětaosmdesáti minut zabraňují uvěřitelnějšímu budování vztahu mezi postavami i diváka k nim. Proč je například komisař Mondl mnohem vstřícnější k Židům než celé jeho okolí, se můžeme jen dohadovat.

V Zádušní mši však nejde jen o zabitého hrdinu. Jak film pokračuje, mrtvých přibývá a filmem zní jako mantra, že zabíjení plodí další zabíjení. Tvůrci tím však nemyslí pouze mrtvé v městečku, ale především ty, kteří v tu samou chvíli umírají v zákopech první světové války. Tím dostává film mnohem širší rozměr, než je obyčejná kriminálka.

Film lemují dobové záběry válečných konfliktů. Zatímco na začátku snímku jde pouze o první světovou válku a může se zdát, že ukazuje jen zasazení snímku do příslušné doby, na konci již můžeme vidět záběry z druhé světové války i řady dalších pozdějších konfliktů. Přímo ve filmu je pak odpor ve válce zosobněn samotným komisařem Mondlem, který říká: „Páté přikázání: Nezabiješ. O žádném pardonu v zákopech v uniformě tam nic nestojí.“

Nyní se nabízí otázka, zda nebylo lepší protiválečnou rovinu snímku upozadit a soustředit se více na postavy a vyprávění příběhu vraždy. Pak by ale šlo pouze o další temnou kriminálku, kterých jsou dnes televize plné, byť posunutou do sto let starých kulis. Snaha odlišit se další rovinou je tak sympatická.

Předpremiéru Zádušní oběť měli možnost vidět diváci v Třebíči. Česká televize ji odvysílá v neděli 9. dubna ve 20.15.