Dokázal však vytvořit rozsáhlé dílo výrazných kvalit. Jeho tvůrčí výkony patřily ve druhé půli 70. let minulého století k tomu nejlepšímu, co u nás vznikalo v surrealistickém sochařství a malířství. Svými mladšími uměleckými společníky byl vnímán jako autorita. Nejen pro talent, jímž oplýval, ale i pro celkový kulturní rozhled. Kressova cesta k umění byla dlouhá a klikatá. Vystřídal několik zaměstnání. Byl číšníkem, soustružníkem, skladníkem, závozníkem. Vše ale mělo jen přechodný charakter, kdežto svoji tužbu věnovat se výtvarné tvorbě označil již před dospělostí za nezvratně pevnou.

Faktický prostor k nastoupení dráhy umělce dostal teprve v jednadvaceti letech, kdy byl přijat ke studiu uměleckého kovářství a zámečnictví na Střední uměleckoprůmyslové škole v Turnově. Od roku 1966 vedl až do konce života estetické oddělení tehdejšího Okresního domu pionýrů a mládeže v Třebíči. Souběžně rozvíjel autonomní tvorbu v kresbě, malbě, grafice, sochařství a okrajově i keramice. Byl průbojným výtvarným talentem. Mnohotvárnou, důsledně koncipovanou tvorbou převážně surrealistického charakteru byl obrácen k člověku, k jeho komplikované individualitě. Reagoval na podněty vyvěrající ze vztahu člověka k přírodnímu dění, k městské civilizaci a k prostředkům techniky.

Dominantní složkou tvorby monotypů z obvazové tkaniny učinil stylizaci lidské postavy a organické tkáně. Dramatičnost, bizarnost a proměnlivost dílem nahodile vzniklých otisků i sama skutečnost touhy po stále nové tvůrčí hře jej přivedla k četným aplikačním variantám této specifické výtvarné technologie. V další vývojové fázi přetiskoval černé gázové postavy do školních deskriptivních a architektonických výkresů, později je konfrontoval s kresbou nebo s malbou interiérů či krajin s krystaly polodrahokamů.

V poslední třetině 70. let tvořil kresby bělobou na černý papír. Vznikly složité struktury evokující spleť živé tkáně. Technologii tisku z lékařské gázy originálně uplatnil též v nadreálných malbách. „Tkáňový" charakter vtiskl též převážné části tvorby sochařské. V oblasti keramiky vytvořil ve spolupráci s keramikem Jiřím Koňákem pro základní školu a mateřskou školu v Třebíči dva keramické reliéfy a šest stylizovaných květů.

Životním postojem byl nekonformní. Po celý čas ale vyznával v duchu klasické tradice, že umění má zvláštní sílu, a být umělcem není činnost jako každá jiná, protože vyžaduje pronikavý pohled pod povrch věcí a dějů.

Jan Dočekal