A tak vznikl charitativní projekt Úsměv ukrajinským dětem. Na to, proč se jednadvacetiletý kluk z Moravy rozhodl udělat něco pro druhé se zeptal Deník.

Jak jste přišel na to pomoci dětem z ukrajinských dětských domovů? Navštívil jste nějaký?

Minulý rok o velkých prázdninách jsem byl v ukrajinském sirotčinci ve městě Mukačevo. Stravil jsem tam tři týdny.

Jak to na Ukrajině v porovnání s Našimi domovy vypadá?

Asi nikdy nezapomenu, když jsem viděl obrovskou místnost s vysokými stropy. Tam spí kolem třiceti dětí. V jemnickém domově jsme na pokojích maximálně tří. Celkem nezapomenutelný byl jídelníček. Každý den byla kaše. Kroupová, krupicová, pohanková. Maso jsem viděl jednou za čtrnáct dní. A to ještě takové, které u nás v domově vracím kuchařce, protože je moc tlusté. Nedá se srovnat ukrajinský domov jen pro představu má 170 dětí zatímco ten, kde vyrůstám já má kolem 25 dětí. Když jsem odjížděl, říkal jsem si, já to tady vydržel, až přijedu do Česka dám si řízek, ale co ti co tady vyrůstají. Ti kuřecí maso mají jen na Vánoce.

A kdy přišel ten nápad udělat koncert v Jemnici pro tyto děti?

Napsal jsem tehdy do časopisu Zámeček, pro děti z dětských domovů reportáž. A najednou začali chodit balíky s hračkami, ručníky, povlečením, děti malovaly obrázky, někteří se složili ze svého kapesného. Třeba z dětského domova v Karviné přišel kopačák. Bylo na něm napsáno: "Já ho vyhrál na turnaji, ale už jeden mám. Tak at se vám si ním dobře kope, Honza." Potom jsme si u nás v Jemnici řekli, že taky pomůžeme a vznikl koncert Úsměv ukrajinským dětem, který bude ve středu 1. června v Jemnickém kině.

Vzpomínáte si na nějaký zážitek, který vám utkvěl v paměti?

Byl tam jeden kluk. jmenoval se Slávik. Když jsem tam přijel všichni vychovatelé mi říkali. To je sígr! Moc k němu nechoď. Prvních pár dní jsem si to myslel. On totiž každý den zdrhal z domova a vracel se pozdě večer. Jednou jsem za ním šel a ptal jsem se co pořád dělá. On mi vysvětlil, že každé ráno zdrhne a jde uklízet ulice nebo pomáhat na pole. Když si něco vydělá koupí kaši a donese ji své pětileté sestře, která žije s matkou, která je alkoholička. Abych řekl pravdu moc jsem mu nevěřil. Ale jeden den byla v domově olympiáda. On poprvé nezdrhl a všechny disciplíny vyhrál. Když si měl vybrat cenu vybral náušnice a růžového plyšáka. Potom zdrhnul.

Vy sám jste byl v dětském domově byl co Vám osobně to dal, nebo vzalo?

V domově ještě vyrůstám. Od svých deseti let společně s mými bratry Jirkou a Tomášem. Dětský domov mi určitě udělal takové prostředí, ve kterém jsem se mohl učit, mohl trávit čas s kamarády, mohl se smát a někdy si i za nadávat. Dětský domov mi nevzal dětství u rodičů, ale někdy jsem měl pocit, že v tom velkém kolosu "dětský domov" úplně neslyší každý hlas, který něco potřebuje. Proto jsem se naučil jít si za svým velmi jasně.

Prý jste začal v domově vydávat časopis? Pokračujete v tomto oboru i v současné době?

Časopis Chmýří v domově pořád existuje. A vydává ho teď můj brácha. Já jsem začal více spolupracovat s časopisem Zámeček pro děti z dětských domovů v Česku (www.zamecek.net). Nedávno v Jihlavě proběhla žurnalistická dílna pro děti z deseti dětských a výchovných ústavů z celé republiky. Tu jsem připravil.

Jste plnoletý, co vlastně v současné době děláte? Studujete?

Já studuji masovou komunikaci na Univerzitě Jana Amose Komenského. V prvním semestru jsem pracoval v České televizi ve zpravodajské směně, začal jsem psát do časopisu Respekt. Ale nestíhal jsem školu. Tak jsem skončil. Ale nevzdávám to. Novinařina mě moc baví a chtěl bych se jim věnovat do budoucna tak, aby mě uživila.


A jakým způsobem zajistíte, aby výtěžek z koncertu byl předán do těch správných rukou?

Spolupracujeme s dobročinným fondem ViZa. Ten je zřízen krajem Vysočina, náš kraj má totiž partnerství s krajem Zakarpatské Rusy a dětský domov Mukačevo je v této části Ukrajiny. Takže stejně jak už kraj Vysočina udělal jiné projekty bude tento projekt na pomoc dětí v mukačevském domově realizován ve spolupráci s krajem Vysočina a krajem Zakarpatské Rusy.

Organizace takového koncertu je určitě náročná, s kým spolupracujete nebo kdo Vám pomáhá?

Všechno si připravujeme sami tedy ten kdo lítá jsou moji kamarádi z dětského domova a ještě dva kamarádi, kteří nežijí v domově. Zastřešujeme se sdružením Duha Zámeček. Ale vzpomínám si, když jsme někdy na začátku byli za starostou Jemnice. A šestnáctiletý Roman mu vysvětloval, že to je to nejhezčí, co v Jemnici kdy bylo. Pan starosta se skoro nedostal ke slovu. A teď je město Jemnice náš partner. Pro tuhle myšlenku přímo dýcháme. Chtěl bych ale poděkovat našim partnerům hlavně nadaci Terezy Maxové dětem, Oriflame a Spolu dětem o.p.s.


Gracián Svačina se narodil v roce 1990 v Dačicích.
Studuje v prvním ročníku sociální a mediální komunikaci na Univerzitě Jana Amose Komenského v Praze. Od svých třinácti let přispívá do časopisu pro děti z dětských domovů Zámeček, kde je nyní šéf reportér. Publikuje v několika periodikách. Minulý týden získal první místo v novinářské soutěži Zlatý středník, kde vyhrál kategorii Zlatá litera s článkem, kde kritizuje úklid v dětském domově před prezidentskou návštěvou. Má dva bratry. Je svobodný.