Tam, v Týně, je Toman usazený ve skromném rodičovském domku se stejně skromným ateliérem. V něm vznikla jeho bezmála celá, co do počtu originálních děl velmi rozsáhlá, dosavadní tvorba. K mnohé z jejích položek má dost blízko i ten Třebíčan, který zrovna „není na umění", vnímá však, že Tomanovy obrazy a grafické listy jsou osobitým zrcadlením nejen autorova, ale i jeho domova. Proto se o Tomanovi říká, že je naším umělcem.

Vyučil se malířem pokojů. Coby devatenáctiletý odešel do Brna na Vyšší školu uměleckého průmyslu. Poté další tři roky studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, v roce 1956 přestoupil na tamní Akademii výtvarných umění. Třicetiletý, s čerstvým diplomem akademického malíře a grafika, se vrátil v roce 1960 do Třebíče.

Domov je nadevše

Pět a půl desetiletí je krajinářem a příležitostným portrétistou. Na cestách se necítí dobře, tedy je nenastupuje. Nadevše má rád domov. Už pár desítek let nachází náměty na asi třech kilometrech do čtverce, se středem ve svém domku.

Před zhruba půlstoletím namaloval mnoho obrazů na principech kubismu, fauvizmu, nebo expresionismu. Dle momentálního rozpoložení uplatnil rovněž postupy lyrického realismu (o malířských formách je hodně informací na internetu). Hojné jsou jeho kresby rudkou s motivy města, zejména příměstské přírody. Později proměnil užívanou malířskou formu, stavěl obrazy jako nesložitou kompozici ze znaků výtvarného myšlení a dosažených tvůrčích zkušeností. Přitom stále zůstává svůj, umný, poznatelný, tomanovský.

Nezpodobuje krajinu a oblíbená místa Třebíče v jejich postupných proměnách v toku času. Před lety řekl, a nic na tom nezměnil: „Mou krajinou je to, jaké to bývalo." Z té příčiny traduje oblíbené motivy v četných variantách a rozličnými výtvarnými prostředky v podobě, kterou měly dřív. V době, kdy mu vstoupily do smyslů.

K tomu je najisto zapotřebí velké zaujatosti a neústupnosti, ale i širokého dokumentačního obrazového materiálu. Vše se pak nachází v poli specifické obrazotvornosti s přídechem nostalgie.

Uskutečnil čtyřicet čtyři autorských výstav, z nich dvacet dvě v Třebíči, další v Moravských Budějovicích, Jemnici, Tasově, Jihlavě, Žďáru nad Sázavou, Brně, Dačicích, Adamově, Moravském Krumlově a jinde. Zúčastnil se pěti desítek kolektivních výstav (Výtvarníci Vysočiny, Výtvarní umělci Jihomoravského kraje, cyklické celostátní výstavy exlibris, Moravská grafika a jiné).

Dvěstědvacetkrát na téma báseň

Tvořivost Vlastimila Tomana má již desítky let také rozměr básnický. Cení jej především stoupenci poezie odrážející nekomplikovaným volným veršem vztah k domovu, krajině a k těm nejvšednějším věcem.

Vlastním nákladem vydal dvě sta dvacet (!) drobných, polygraficky prostých básnických tisků s vlastními ilustracemi a třeba i s autorskými dokumentárními fotografiemi. Je to vydavatelská činorodost veskrze nezištná, sycená trojí radostí z autorství, z přivádění básní na svět v tištěné podobě a z jejich rozdávání přátelům.

Na ukázku alespoň jedna Tomanova báseň zrcadlící autorův vztah k domovu, rodičům a ke světu vůbec. Má název Duchovní zjevení:

Na každém kroku / zavadíš o minulost / Dotýkáš se důvěrně známých věcí / které tu zůstaly po rodičích / Ještě jsou na nich otisky / Slyšíš i osobité tóny hlasů / Vidíš jejich postavy / Rozdílnost pohybů / Někdy se živě promítnou i do snů / Chceš jim odpovědět / na jejich otázky / a jediné slovo pronesené nahlas / tě vytrhne ze spánku / aby ses / přesvědčil / že to byl jen hřejivý sen / Probuzená minulost / Duchovní zjevení / co naplnilo tvou duši štěstím

Pod názvem Pocit domova byla v den Tomanova životního jubilea otevřena v Cukrárně Za pecí v Třebíči na Žerotínově náměstí komorní výstava z jeho výtvarné tvorby.

Rozsáhlejší přehlídku z jeho díla připravuje s autorem Městské kulturní středisko Třebíč do tamní Galerie Malovaný dům, kde bude zahájena 26. srpna. A třebíčské nakladatelství Amaprint-Kerndl má v edičním plánu na tento rok vydání vzpomínkové publikace Tomanova životní cesta.

JAN DOČEKAL