Svěrák v Třebíči našel kantorku u vratných lahví

„Třebíč se pro mě rovná spolehlivé publikum. Když sem přijedeme s divadlem otestovat novou hru, vždycky nám tu diváci dodají podporu pro pražskou premiéru,“ vysekl Svěrák poklonu Třebíčanům.

Povídání se uskutečnilo u příležitosti zahájení filmového festivalu Filmy pro Karla IV., které letos promítá díla Zdeňka a Jana Svěrákových.
Třebíč však nemá spojenou jenom s divadlem, ale i filmovým scénářem k Vratným lahvím.

„Moje žena mi tvrdila, že hlavním problémem tohoto příběhu je, že kantor, který vystudoval určitý obor, by nešel pracovat k vracení lahví, “ začal.
Poté vyprávěl historku, která se mu stala v jednom místním supermarketu, když si šel koupit tatranku. Tam ho odchytila žena, která se ho ptala, kdy už ten film konečně dokončí. Nabídla mu také, že se může jít podívat na oddělení, kde se vrací lahve, protože tam sama pracuje. Když se jí zeptal, jak dlouho dělá tuto práci, odzbrojila jej odpovědí, že je bývalá středoškolská profesorka. „Tak jsem přijel domů jako vítěz,“ zakončil historku.

Nejoblíbenější škola

Pak dostali diváci možnost se ptát na jednotlivé filmy, které se budou na festivalu promítat. Hned v úvodu se Zdeněk Svěrák vyznal ze své lásky k Obecné škole: „Tenhle snímek mám nejradši. Vždycky když jej dávají v televizi, tak říkám, že se koukneme na kousek, a pak u něj zůstanu až do konce.“

Byla to první jeho spolupráce se synem Janem. A nečekaná, protože film si u něj objednal Vít Olmer, který ale nakonec začal točit Tankový prapor.
Svěrák také vysvětlil, proč nechtěl původně hrát roli vlastního otce. Důvod byl prostý. Nechtěl se holit. „Já když se oholím, tak mi je zima na tváře,“ prohlásil.

Ostatně problém s holením dal vzniknout i jedné z postav v dalším jejich společném filmu, Tmavomodrý svět. Zdeněk Svěrák ve všech svých filmech, ke kterým psal scénář, hraje. Jen tady dlouho pro něj nemohli najít žádnou vhodnou roli.

„To málokdo ví, že se v tom filmu mihnu. Potíž byla v tom, že abych mohl hrát například nějakého důstojníka, musel bych se oholit. Nakonec Honza (Svěrák) zjistil, že Indové si mohli vousy nechat. Tak mi tam dali roli indického vojáka jedoucího na kole, ale ve chvíli, kdy už by mě diváci poznali, se tam ozve výbuch a zahalí mě dým,“ vysvětlil vznik postavy.

Dlouhá cesta za zlatým Oscarem

Chybět samozřejmě nemohly ani otázky na oscarového Kolju a na losangelskou atmosféru.

„Byli jsme napnutí, ale uklidňoval nás malý Andrej Chalimon (představitel Kolji), který nám seděl na klíně. Ten tvrdil, že to dostaneme, protože proč bychom jinak jezdili takovou dálku. Když nás přečetli, ani nevím, jak jsme vyskočili. Je to taková šílená okamžitá radost,“ popsal své pocity při získání zlaté sošky.

U filmu Vratné lahve zase prozradil, že místo letu v balónu byl „pouze“ s košem zavěšený na čtyřicetimetrovém jeřábu. Když navíc stál na kopci a točil se s nimi nad údolím, přiznal představitel hlavní role, že měl strach. Na jeho otázku, zda si to už někdy vyzkoušel odpověděl jeřábník, který stroj obsluhoval: „Nikdy bych tam nevlezl.“

Hodina a půl s člověkem, který je tak úžasným vypravěčem a má plno zábavných příběhů, utekla jako voda. Jakousi pomyslnou „tečkou za touto naší besedou“ byl pak první film festivalu Obecná škola.