Přesto při výběru autorů mívá nezřídka šťastnou ruku. A má také empirový výstavní interiér v dačickém zámku s výhledy do parku - skvost málokde k vidění.

Dačice leží v Čechách, blízko za moravskou hranicí. Do května 1960 byly však součástí Moravy. To je možným osvětlením trvalého zájmu zdejšího muzea s galerií o uvádění tvorby moravských umělců. Teď zde vystavují (do 26. října) malíř Zdeněk Šplíchal a jeho hosté, fotograf Antonín Kanta a sochař Miroslav Štěpánek. Všichni tři kladně odpovídají na stálou otázku, zda je možné v poloze pojmů, abstraktně, vytvořit přitažlivé dílo.

Dříve byl Šplíchal zaujat možnostmi grafických zásahů do reprodukcí fotografických aktů Františka Drtikola. Nyní vystavuje cyklus zásahů do fotografií Antonína Kanty. Protože Kantova témata jsou abstraktní, ze Šplíchalových nenázorných vstupů neroste kontrast, jsou rozvíjející, esteticky posilující, formálně šťastné. Výstavní účast Miroslava Štěpánka (tři komorní kovové sochy) není sice přesvědčivě organická, ale skrz originalitu oněch děl je přínosná.

Stěžejními prvky současné Šplíchalovy tvořivosti jsou na jedné straně barevné nebo černobílé geometrické skladby s výrazným rysem vyváženosti a lineární harmonie. Na straně druhé vidíme dramatická kreslířská gesta v černé.

V obou polohách je zřejmé zdůraznění specifického řádu. V tom jsou stěžejní příznaky Šplíchalovy výtvarné práce posledních deseti let. Vnímáním odrazů skutečnosti a nepřímými výpověďmi o nich na základě výtvarné přeměny nabízí návštěvníkovi výstavy mnohočetná sdružená sdělení.

JAN DOČEKAL