Snad, že nejsou pamětníci, anebo proto, že mnohým už je jméno Ivana Hajniše neznámé díky jeho dlouhému pobytu ve Švédsku, postával zpočátku ve velkém sále rozpačitý hlouček lidí, podporován sedící menšinou na balkóně. Jenže Hajniš se nenechal vyvést z míry a během několika břitkých skladeb připomněl, proč rockové sestavy let šedesátých znovu naplno žijí. Jeho The Primitives Group sice jen ve vzpomínkách své úspěšné éry, zato současná Hajnišova doprovodná formace, bluesová kapela Doctor Tom´s Blues Cabin, plně vystihuje desítky let zpěvákovy poctivé hudební dráhy. Když pak sáhl po foukací harmonice a pomyslně přizval na pomoc třeba The Doors či Erica Claptona, publikum rozhodně nešetřilo energií a atmosféra v sále začala být znamenitá.

Divák je málokdy předčasně spokojen, tady však v očekávání slíbeného vrcholu večera v podobě legendárních George & Beatovens předtím bouřlivě přijal švédskou kapelu Sir Jay & His Blue Orchestra Sweden s frontmanem Jörgenem Åslingem, jakoby tato dechová sestava odjakživa plula v českých vodách. Budiž pravdou, že blues, swing či jive z let čtyřicátých a padesátých jsou stále blízké i současným generacím a švédští muzikanti dobře vědí, jak s takovým pokladem účelně naložit.

Čas neúprosně ukrojil z dobře načatého večera, když na pódium vstoupil dlouho očekávaný Karel Kahovec a jen o pár chvil později také Viktor Sodoma. Pohladili srdce pamětníkovo, když mnohým dočasně vrátili třicet i čtyřicet let života. Jen Petr Novák, který už deset let zpívá své nezapomenutelné songy v nebeské kapele, shlížel v té chvíli na Karla Kahovce, který aspoň některé písničky, a zejména Náhrobní kámen, skvělým způsobem nabídl vděčným posluchačům.

Úplně nakonec, zato coby o zlatém jablku celého večera, je třeba zmínit se o Radimu Hladíkovi. Drobný kytarista postavou, velký svým uměním. Zahrál si už s Hajnišem a doslova zářil s George & Beatovens. K jeho uhrančivým sólům není snad co dodat, snad jen, že pověstná kytara za hlavou i tady hrála skvěle! Ostatně takový byl celý ten dlouhý čtvrteční večer.