Na festival Petra Dvorského se vracíte pravidelně. Vloni jste přijeli s Rossiniho Stabat Mater, letos s komorním programem. Co je pro vás jako sbormistra z hlediska nastudování náročnější velké oratorium se sólisty a orchestrem, anebo hodinový program a cappella, jaký zazní ve středu 17. srpna na nádvoří zámku v Dukovanech?

Myslím si, že náročnější je vždy projekt zpívaný a cappella, protože s orchestrem je práce řemeslně jednodušší. Máme v něm oporu intonační a rytmickou. I když i tam jsou různé nástrahy sbor se musí dostat nad zvuk orchestru a ne všechny orchestry umí doprovázet. To je u oratorních a kantátových titulů klíčový moment. Zpívání a cappella říkám očista musíme brát ohled na techniku zpěvu, intonace je daleko náročnější, protože nemáme doprovod. Navíc zpíváme v komorní sestavě, čili každý zpěvák musí dokonale ovládat svůj part a není možné, aby se jeden schovával za druhého. Je to náročnější i výrazově, protože si neoddychnete. Ale každé kvalitní těleso je rádo, když může dělat a cappella projekty z toho důvodu, že je to hlasová hygiena. V koncertě zpívaném a cappella si dobrý sbormistr může na kvalitním sboru pochutnat, pohrát s detailem, barvou, dynamikou, agogikou.

Co tedy posluchači na koncertě v Dukovanech 17. srpna uslyší?

Od ředitele festivalu, pana Stehlíka, jsem dostal zadání, že to má být open air koncert. Venku jsou akustická specifika jiná než v sále. Za druhé je program pro malou šestnáctičlennou sestavu. Je potřeba volit skladby, které jsou zpívatelné a kvalitně proveditelné v komorním obsazení. A třetí věc je, aby program byl co nejpestřejší, nejzajímavější, kontrastní. Aby se v něm střídaly skladby rychlé, dramatičtější s polohami lyrickými. Tím, že je program určen pro komorní sestavu, je to až na hranici jakéhosi quasi sólového zpívání. Sestava takového komorního tělesa musí odpovídat přesně repertoáru.