Roman Horký si tedy troufl na nemalé sousto, zvládl je ale grandiózně. Příjemným překvapením bylo už samo komorní a trampsky čistokrevné obsazení kapely: dvě kytary, kontrabas a zpěvačka. A muzikantské výkony kapely zaslouží velkou poklonu. Ryvolovy písně zůstaly tím, čím jsou, a přitom dostaly zase další jiný a nový kabát.


Ztracené písně Wabiho Ryvoly Roman Horký vybral pro CD a koncertní šňůru k nedožitým 75 narozeninám písničkáře, básníka a trampa, který se stal vzorem mnoha amatérských i profesionálních hudebníků. Otiskl nesmazatelnou stopu do duše tisíců trampů v zemi. Inspiraci pro jednu ze svých nejznámějších písní - Sochám brečí déšť na vobočí - Ryvola našel na Třebíčsku, když se po jednom ze svých mnoha životních vandrů vracel podzimní Annastrasse k Březníku: „Spěchám ulicí starejch stromů/ptákům závidím, že jdou domů/listí barevný potkávám/tichou hudbu hrát není komu/podzim na svý stráni chce bejt sám,“ zpívá se v ní.