Folkové prázdniny drží mezi českými festivaly primát. Anglickému folku, tedy hudbě, které se u nás jinak nedostává většího slyšení, se zasvěceně věnují už léta. V Náměšti nad Oslavou si navíc podávají dveře ti nejlepší z nejlepších. Letos přijíždí držitelé mnoha významných cen, aktuálně nominovaní na BBC Folk Awards, velebená folkrocková skupina False Lights a zpěvák Sam Lee.

Mezinárodně respektovaná hudební náměšťská přehlídka, konající se v nádherném prostředí renesančního zámku, má mezi anglickými folkaři skvělou pověst, pozvání dramaturga Michala Schmidta proto odmítá málokdo. Také z toho důvodu, že v Náměšti hudebníky čeká vstřícné publikum znalé věci.

Předchozí návštěvy Normy Waterson, Martina Carthyho, Johna Spierse, Jona Bodena, Elizy Carthy, Lisy Knapp nebo skupin The Unthanks, Spiro a Lau dramaturga totiž utvrdily v přesvědčení, že scéna anglického folku už dávno nestaví na tradicionalismu a neignoruje moderní vlivy, nýbrž je vstřebává a je srozuměna s experimenty a elektronikou. „Chci dělat hudbu pro lidi, kteří předtím folk nikdy neposlouchali, uvést ho v docela nové podobě a zpochybnit to, co si pod ním dosud představovali," uvedl Sam Lee, který se na Folkové prázdniny vrací po třech letech s novým albem The Fade in Time.

Pro londýnského zpěváka a hudebníka představovalo setkání s britskými kočovnými travellery a Romy prý „něco jako objevení nového živočišného druhu". Zapáleného sběratele si pustili k tělu, což u silně nedůvěřivých komunit není běžné. Odvděčil se tím nejpřirozenějším způsobem. Začal zpívat jejich písně.

V tomto směru zůstává na scéně anglického folku jediným vojákem v poli a navzdory počátečnímu předpokladu, že si s tématem travellerů naběhne, získal za debutové album Ground of Its Own v roce 2012 nominaci na Mercury Prize a obdržel vítězné vavříny v mnoha folkových anketách.

Vynikající hudebníci ze Samovy doprovodné kapely Friends nemají s folkem vlastně nic společného, přicházejí z jazzové, klasické a experimentální rockové scény. Se Samovým měkkým hlasem vytvářejí nervní, tajemné a podivuhodně roztřesené zvukové koláže, aniž by vymazali to nejdůležitější: pocit, že posluchač pořád slyší původní tradiční písně.

Električtí False Lights

Velcí vizionáři moderního anglického folku Jim Moray a Sam Carter srazili z piedestalu národní nedotknutelnosti nesčíslněkrát přezpívané, na tisíc způsobů upravené tradiční písničky s jasným přesvědčením, to aby neokoraly a nestranily se konfrontace s dneškem. Je třeba dodat jim rockovou tvrdost a nebát se při tom experimentů, včetně artrocku a elektroniky.

A za tím účelem s hráčem na melodeon Nickem Cookem (od Kate Rusby), houslistou Tomem Moorem (Moore, Moss, Rutter), baskytaristou Joem Thornem (Lamb) a bubeníkem Samem Nadelem (Lucy Rose) založili kapelu False Lights.

„Oba jsme vyrůstali na rocku devadesátých let a rozhodnutí hrát tradiční hudbu s elektrickými kytarami vyšlo z našeho přesvědčení, že dnešní folk něco takového postrádá," řekl Jim Moray.

False Lights se inspirují jak Fairport Convention, tak Radiohead nebo Nirvanou. Nejedná se tedy o žádný uctivý revivalismus, pouze o návrat k principu, tedy použít staré a přeonačit v cosi nové, s ohledem na dobu, zdaleka rafinovanějším způsobem, než to bylo v možnostech aktérů šedesátých let minulého století.

Jádro vynikajícího prvního alba Salvor, natáčeného zčásti ve studiu Geoffa Barrowa (Portishead), vychází z britských tradičních sbírek a některé skladby si Carter vyhledal v amerických zpěvnících, takže používají také vklady ovlivněné třeba gospely.