Poslední výstava mistra moudrého humoru je v Náměšti nad Oslavou

Tuzemští umělci se povětšinou nezabývají otázkou, zda cíl umění může spočívat také v potěšení diváka. Nejeden se našel v ošklivosti a v jejím šíření prostřednictvím obrazů, soch, grafických listů, instalací a podobně. Netvrdíme ovšem, že takové umění je a priori špatné. V zjevné ošklivosti může být víc umělecké hodnoty, než je v duchaprázdném pohlazení očí i duše. Ale mluvme o Adolfu Bornovi, znamenitém kreslíři a fabulátorovi, znalci historie, vyznavači veškerých rozkoší. Jeho díla jsou k potěšení. U tohoto mínění ovšem nelze zůstat bez komentáře. Bornova díla těší ve smyslu duchovní pohody, již vyvolávají. To těšení je vesměs spojeno s úsměvností, s humorem. Je tu však ještě jiná podstatná věc: Born byl moudrým člověkem, takže jeho humor lze nalézt až na nejvyšším z pomyslných stupňů, tam, kde je s ním inteligence, vzdělanost, cit a velká dimenze filantropie. V neposlední řadě byla Bornovým znakem i příchylnost k vybraným esencím c. k. poměrů poslední čtvrtiny 19. století.

„Malíři a sochaři měli ve společnosti vždycky pověst veselých kumpánů," napsal spisovatel Miloš Macourek na úvod Bornovy monografie. Ale jak to, píše dále, že v dějinách výtvarného umění je humoru jako šafránu? Kam se poděl? Proč umělci, až na vzácné výjimky, odkládali humor v okamžiku, kdy brali do ruky štětec? Proč se tvářili, že humor, jako podstatná složka člověčenství, je cosi nepatřičného?

Ale už ve třetí třetině minulého století se objevili výtvarníci, Adolf Born byl mezi prvními, kteří zdolali zřetelné předěly mezi vážným a veselým a přinesli do galerií osvěžující nová díla výrazné umělecké kvality. Příznivci umění je přijali s porozuměním, ba s nadšením. Proč? Jsou přesvědčeni, že mluví k nim. Adolf Born důležitě zasáhl do řady tvůrčích oblastí (malba, grafika, ilustrace, gobelín, animovaný film), k jeho největším zásluhám však rozhodně patří, že do umění vnesl vytříbený humor.

Jan Dočekal