Oba si osvojili projev formou abstrakce. Její osobní výklad a způsob dospění k malířskému dílu mají však vzájemně značně odlišný. Biba komponuje na plátně zobecněné prvky, které nemají věrný odraz ve skutečnosti, přesto jsou vnuknuté krajinou, technickou civilizací a znaky elektronické komunikace. Lze říci, že Bibova abstrakce je „odjinud“. Má přitažlivý východní a přes Polsko, kde malíř působil, rovněž severní výraz.

Smeitink, působící třináct let v Příštpu kousek od Jaroměřic nad Rokytnou, už u nás uskutečnil řadu autorských výstav, v Třebíči v létě 2015 ve výstavní síni Předzámčí a loni v létě byl kurátorem výstavy Umělecké besedy slovenské v Galerii Malovaný dům. Abstraktní malbu pojímá jako vazbu geometrických jednotlivostí se zemitou barevností. Většinou se jedná o díla nesoucí více překrytých vrstev, čímž vznikají optické efekty světla a stínu. Lze je přijmout jako zlomky z krajiny, městské civilizace a ze Smeitinkova duchovního zázemí. A nemělo by být pominuto, že jsou přesvědčivými přepisy odkazu barokní holandské malby. Tím je Smeitink v našem a slovenském kulturním prostředí svérázným tvůrcem, jenž tvoří u nás a přitom vnitřně zůstává věrný hlubokým nizozemským kořenům.

Sergej Petrovič Biba a Walther Smeitink – Mühlbacher, Křižovatka, obrazy, Špitál, Jaroměřice nad Rokytnou. Výstava je přístupná do 31. října 2019.

Jan Dočekal