Stejně jako v posledních let vyroste hlavní pódium v zámecké zahradě, a to i přesto, že po dlouhé době skončila rekonstrukce nádvoří, které dřívější ročníky „folkovek" hostilo. „Uvažoval jsem, že by pódium bylo i na nádvoří, nicméně zprovozněním dalšího zámeckého okruhu jsme přišli o místnosti, které jsme měli k dispozici, takže na nádvoří letos koncerty být nemohou. Po pravdě mě to trošku mrzí, ale smiřuji se s tím, že zahrada bude trvalejší," říká dramaturg Folkových prázdnin Michal Schmidt. I na zahradu se ale chystá spousta návštěvníků, pro které se Folkové prázdniny staly neoddělitelnou součásti léta. Michal Schmidt na letošním ročníku pracuje po večerech, přesto si ale našel čas na rozhovor.

Folkové prázdniny představujete jako neobyčejný hudební festival. V čem spočívá ona neobyčejnost?

V řadě věcí. Jedna z nich je to, že festival má každý rok nějaké konkrétní téma. To není na festivalech obvyklé, většinou je to pelmel podle toho, jak to dramaturgové vymyslí a co zrovna táhne. Já se posledních dvanáct let snažím určit hlavní téma festivalu a jednotlivé dny koncipuji, ne ale úplně striktně, k danému tématu. Myslím, že tak festival získává tvář a působí jako celek. Další nepříliš obvyklá věc je, že se mi většinou podaří dotáhnout špičky daných žánrů z celého světa. Neznám obdobu takového českého festivalu, když nepočítám velké festivaly typu Colours of Ostrava, to je něco jiného. Dostat takové kapely tam, kde je komorní prostředí a příjemná atmosféra, to asi v tuzemsku obdoby nemá.

Čím to, že zrovna vy to umíte?

Jednak je to moje mnohaletá snaha a úsilí, druhou věcí jsou peníze. A třetí věc je délka festivalu. Kdyby byly Folkové prázdniny jenom víkendové, tak se mi to nepodaří. Řada kapel přes víkend jezdí na velké festivaly, ale mají čas uprostřed týdne. Mně se tak podaří získat opravdu zajímavé kapely od pondělí do pátku. A potom ty peníze. To, že máme festival skutečně exkluzivních kapel, čili těch, které jsou špičkami svých žánrů ve světě, znamená, že jsou relativně drahé. My musíme rozpočet podle toho pokrýt, zvlášť, když je návštěvnost úměrná prostředí zámeckého parku.

Tisíce lidí se k vám nevejdou…

Přesně tak, to nejde. Hodně peněz se tak musí krýt od sponzorů. ČEZ je generálním partnerem, ale máme i celou řadu dalších sponzorů, mezi nimi i některé instituty a velvyslanectví států, jejichž účinkující tady vystupují.

Téma letošních Folkových prázdnin je O lásce a lidské náklonnosti. Z jakého důvodu?

Je to téma blízké muzice. Řada lidí skládá a zpívá o lásce a vztazích vůbec. Další věc, kterou jsem chtěl tímto tématem do programu dostat, je flamenco a tango, žánry, které na folkovkách byly buď před dlouhou dobou, nebo vůbec. Myslím, že je dobré lidem toto zprostředkovat nejen koncerty, ale i workshopy, k tangu a flamencu budou taneční.

V rytmu flamenca bude i úvodní koncert, kdy vystoupí Juan Carmona Septet. Jak vybíráte prvního vystupujícího?

Snažím se, aby to bylo něčím výjimečné. Letos máme, myslím, pět kapel, které hrají v České republice vůbec poprvé, Juan Carmona Septet k nim patří. Já jsem chtěl na začátek něco reprezentativního a flamencového. Chtěl jsem, aby to nebylo obyčejné flamenco, Juan Carmona patří k inovátorům a není to úplně tradiční. Současně jsem ale chtěl flamenco v celé šíři, což znamená, že posluchači nepřijdou o vynikajícího zpěváka a tanečníka.

Kde nacházíte zahraniční kapely, které naprostá většina lidí u nás nezná?

Je to můj koníček, já se tím bavím. Zdrojů je celá řada. Jeden z nich jsou zahraniční festivaly. Hlavně je to Rudolstadt v Německu, největší a nejlepší festival world music ve střední Evropě. Pak třeba Womex, největší světový veletrh world music a folkové hudby, který letos bude v Cardiffu. Tam se setkávají zástupci agentur, pořadatelů festivalů a podobně. Paradoxně se tam potkáváme i s českými zástupci, trávíme dost času s lidmi, kteří dělají Colours of Ostrava nebo Respekt. Další zdroje jsou známí, ať už muzikanti, nebo žurnalisti, kteří mi dávají různé tipy. To jsou lidé z celého světa, moje mailová korespondence a množství cédéček, které mám naposílané v různých formách, je prostě něco strašného, já nejsem schopen zdaleka všechno poslechnout. Je složité spoustu lidí odmítat. Tím, jak se všechno za ta léta nabalilo, je zdrojů opravdu hodně.

Funguje výběr tak, že máte v hledáčku dejme tomu sto kapel, určíte si téma festivalu a pak vybíráte ty, které vám do toho pasují?

Určitě. Je to ale také dané tím, jestli mají vybrané kapely zrovna čas nebo jsou v Evropě. Komunikuji s pořadateli některých dalších festivalů, třeba z Rudolstadtu. Ti často do Evropy dovezou zajímavé kapely, které tady jsou i měsíc. Souběžně probíhá festival v rakouské Kremži, který nám je vlastně nejblíže. S tamním hlavním pořadatelem si už dlouhá léta vyměňujeme kapely, a část naší dopravy jezdí mezi Kremží a Náměští. Hodně je to dané dostupností muzikantů. I když je pravda, že řada z nich přiletí jen k nám, a pak zase za tři dny odletí.

Ohlížíte se při oslovování kapel i na to, zda se daní muzikanti pohybují na turné někde poblíž? Jak se vůbec potom platí cesta?

Je to různé. Jsou případy, kdy dotyčnou kapelu nebo muzikanta chci natolik, i když nemá tour, že to musíme zaplatit celé včetně letadla. Jindy je to tak, že jsou na tour, to se potom platí alikvotní (odpovídající poznámka autora) část, nebo dopravu zajišťujeme my, což je časté. Letos třeba máme jemný souběh s Colours of Ostrava, takže vezeme dvě kapely z Ostravy.

Kdo je letos tím, koho jste chtěli natolik, že jste mu uhradili dopravu do České republiky a zpět?

Třeba Johanna Juhola. Stál jsem o ní tak, že jsme zaplatili letenku tam a zpět, není tady na žádné tour. Její dva spoluhráči přiletí jenom na den, Johanna tady bude tři dny a bude mít i dílnu na akordeon. Proběhne ve středu dopoledne ve Špitálku a všechny akordeonisty na ni zveme.

Jak se umělci tváří na požadavek udělání dílny?

Pro zahraniční umělce je to úplně normální, pro české ne. Jsou výjimky, jako je třeba Vladimír Merta nebo Michal Müller, ale je pravda, že ten je známý více po okolním světě a je na dílny o citeře zvyklý. Čeští muzikanti jinak na dílny zvyklí nejsou. Přitom to ani nemusí být dílna typu, že někoho něco učí, mohou o něčem vyprávět. Ale já do toho nikoho nepřemlouvám, máme na to dostatek zahraničních umělců, což stačí.

Jak dlouho dopředu připravujete jeden ročník Folkových prázdnin? Tušíte už teď, kdo do Náměště přijede příští rok?

Určitě. Někteří nemohli letos, tak se domlouváme, jestli jim to příště vyjde, někteří chystají nové projekty. S takovou Ivou Bittovou, která plánuje svoje koncerty a aktivity poměrně dost dopředu, se domlouváme, že například o dva roky později uděláme projekt s tím a tím, nebo že za tři roky to bude ten a ten. Takže ano, plánuji hodně dopředu. Jediný oddech je v srpnu, v září už to zase začíná naplno.

Od kdy vůbec Folkové prázdniny děláte?

Já byl už na prvním ročníku před osmadvaceti lety, ale jenom jako divák, tenkrát to dělali kamarádi. O pár let později se moje první žena stala vedoucí kulturního střediska v Náměšti, které převzalo pořádání Folkových prázdnin, a já do toho ženě poměrně dost mluvil. Postupem času jsem do toho mluvil čím dál víc a já to nakonec začal dělat celé, někdy od roku 2000 je dramaturgie v mojí režii.

Prý nechcete mít na programu vyloženě hvězdná jména. Většinou to přitom bývá naopak…

Je to pravda. Jeden z hlavních důvodů je, aby se festival udržel v dimenzích, ve kterých je. Když tady byl Glen Hansard v dobách největší slávy nebo Tomáš Klus, tak nám to dělalo kapacitní problémy, potom se z toho stává jiný festival. Proto v programu najdete podle mého skutečné hvězdy, ale hvězdy, které nejsou známé v České republice.

Tomáše Kluse nebo Jarka Nohavicu byste tedy nechtěl?

Jarka Nohavicu bych chtěl, ale v nějakém speciálním projektu, třeba s Poláky, to mě láká léta. Muselo by se to udělat zvlášť, možná den navíc, ale zase by přišlo příliš lidí… Tomáš Klus byl zakomponovaný do programu s Jurou Pavlicou, který si ho přál. Teď bych z toho měl obavu.

I tak na programu známá jména nechybí, ať už to jsou Radůza, Hradišťan nebo Vladimír Mišík. Zvlášť Hradišťan a Mišík jsou už v podstatě stálicemi festivalu.

Jsou tady často, což mimochodem trošku svědčí o tom, že čeští muzikanti se mi vybírají špatně. Těch, co mohou, v uvozovkách, obstát s těmi zahraničními, opravdu není tolik. Jména se často opakují, ale já je chci vždycky trochu jinak, v jiném projektu. Vladimír Mišík tady byl posledně s Čundergroundem, předtím s ETC, a protože nyní dal znovu dohromady projekt s Flamengem, hodil se nám i letos.

Dá se ze všech dvaceti osmi ročníků Folkových prázdnin vybrat jeden koncert, který je pro vás osobně nezapomenutelný?

Bylo jich mnoho. Teď se mi vybavuje například Glen Hansard s celou irskou sestavou, kterou tenkrát měl. Byl to rok 2005 nebo 2006, na nádvoří zámku, Glen ještě nebyl tak slavný. Pro mě to byl opravdu zásadní koncert, bylo tam maximum lidské vstřícnosti, opravdu krásné.

Co by se z letošního ročníku mohlo stát nezapomenutelným?

Já program sestavuji, takže je to pro mě těžké říct. Těším se na každého a myslím, že výborné bude všechno.

TADEÁŠ MAHEL