„Vzpomínám na něj jako na nejlepšího umělce, co do Třebíče přijel. Protože tak skromného a vstřícného člověka jsem v kulturní branži za celou dobu nepoznala,“ shrnula. „V podmínkách neměl nikdy nic zvláštního, jako někteří vyžadují večeři a nápoje a mísu takovou nebo onakou. Ne. On si přál jen minerální vodu. A to bylo všechno,“ zmínila.

Poprvé se osobně s mnohonásobným Zlatým slavíkem setkala před drahně lety, když měl koncert na zimním stadionu. Přesné datum si nevzpomíná, ale mohlo to být kolem roku 1980. Tehdy dostala za úkol korigovat fanoušky, kteří stáli frontu u jeho šatny.

„Šatnu měl stejnou, kterou využívají hokejisté, takže dost strašnou. Nepříjemné, nevzhledné prostředí. Přišel dovnitř a za ním se hrnuli fanoušci. Říkám – co s tím? Ale jo, pusťte je, odpověděl. Okamžitě byl v obležení. Rozdával plakáty, fotky, podepisoval se. A všechno dělal rád.“

Více si přečtěte ve čtvrtečním vydání Třebíčského deníku.