„Budeme se bavit, zda vyvěsit černý prapor a jak dopravit věnec na pohřeb,“ zmínil dukovanský starosta Miroslav Křišťál.
Vlasta Chramostová se po roce 1989 zúčastnila několika oficiálních událostí ve vesnicích v okolí dukovanské elektrárny. Byla například v srpnu roku 1998 na srazu rodáků zaniklých vesniček Skryje a Lipňany, které v 70. letech ustoupily výstavbě jaderného zařízení. Na srazu rodáků se odhalovaly pamětní desky, jež vísky dodnes připomínají. Území, kde byly Skryje, dnes katastrálně patří pod Dukovany.
„S manželem Stanislavem Milotou jednou přijeli na setkání s obyvateli Rouchovan v naší kinokavárně. Bylo narváno a dvouhodinovka se moc povedla,“ vzpomíná rouchovanský starosta Vladimír Černý. V roce 2013 si hereččinu zdravici poslechli z reproduktorů účastnili oslav 770 let od první písemné zmínky o Rouchovanech. „Zdravice byla pronesená telefonicky. Paní Chramostová měla své roky, a tak už nevážila dalekou cestu,“ zmínil starosta Černý.
Vlčák Bojar a třešně
Jak sama herečka vzpomínala na dětství strávené v tomto koutu republiky? Zmínila se ve svých pamětech: „Voněl tam vzduch a tatínek byl rád, že poznáváme přírodu a vesnický život. Obce Skryje, Dukovany a Rouchovany, to je můj bermudský trojúhelník. Kdysi jsme do Dukovan jezdívali jako školáci s bratrem Oldou k babičce a dědečkovi na prázdniny. Přestěhovali se sem na penzi ze skryjské školy. Vidím, jak sedíme na schodcích před malou vilkou s vlčákem Bojarem. I když jsem se narodila v Brně, počítám se mezi potomky skryjských občanů.“ Tatínek se právě v této vísce narodil.
Vlasta Chramostová vzpomínala i na kouzelné chvilky, kdy se s bratrem Oldou pokaždé přejedli třešní a na houpačce pod vysokou kůlnou jim pak bylo zle. Neopomněla zmínit legionáře mezi svými předky, strýce Oldřicha a Bohuslava. Jejich jména figurují na skryjském pomníku padlým, který dodnes stojí nedaleko jaderné elektrárny. A zaznamenala i statečného strýce Bohuše, v roce 1942 ho nacisté popravili v Breslau. V posledním dopise ženě psal, že by si přál, aby byl jeho popel rozptýlen doma, v lesích u Skryjí.
„Poslední přání strýce Bohuše Rosenbauma zůstalo nesplněno. Jenže, kde je ten popel? Lesy kolem Skryjí? Ani skryje nejsou,“ dodala Vlasta Chramostová.