„Budeme se bavit, zda vyvěsit černý prapor a jak dopravit věnec na pohřeb,“ zmínil dukovanský starosta Miroslav Křišťál.

Vlasta Chramostová se po roce 1989 zúčastnila několika oficiálních událostí ve vesnicích v okolí dukovanské elektrárny. Byla například v srpnu roku 1998 na srazu rodáků zaniklých vesniček Skryje a Lipňany, které v 70. letech ustoupily výstavbě jaderného zařízení. Na srazu rodáků se odhalovaly pamětní desky, jež vísky dodnes připomínají. Území, kde byly Skryje, dnes katastrálně patří pod Dukovany.

Vlasta Chramostová.
Přátelství s Vlastou Chramostovou jim vydrželo celý život

„S manželem Stanislavem Milotou jednou přijeli na setkání s obyvateli Rouchovan v naší kinokavárně. Bylo narváno a dvouhodinovka se moc povedla,“ vzpomíná rouchovanský starosta Vladimír Černý. V roce 2013 si hereččinu zdravici poslechli z reproduktorů účastnili oslav 770 let od první písemné zmínky o Rouchovanech. „Zdravice byla pronesená telefonicky. Paní Chramostová měla své roky, a tak už nevážila dalekou cestu,“ zmínil starosta Černý.

Vlčák Bojar a třešně

Jak sama herečka vzpomínala na dětství strávené v tomto koutu republiky? Zmínila se ve svých pamětech: „Voněl tam vzduch a tatínek byl rád, že poznáváme přírodu a vesnický život. Obce Skryje, Dukovany a Rouchovany, to je můj bermudský trojúhelník. Kdysi jsme do Dukovan jezdívali jako školáci s bratrem Oldou k babičce a dědečkovi na prázdniny. Přestěhovali se sem na penzi ze skryjské školy. Vidím, jak sedíme na schodcích před malou vilkou s vlčákem Bojarem. I když jsem se narodila v Brně, počítám se mezi potomky skryjských občanů.“ Tatínek se právě v této vísce narodil.

Socha Gustava Klimenta, Třebíč. Snímek je z dnešního Dělnického nám.
Dříve zdobily střed města. Dnes u soch Šmerala a Klimenta štěkají psi

Vlasta Chramostová vzpomínala i na kouzelné chvilky, kdy se s bratrem Oldou pokaždé přejedli třešní a na houpačce pod vysokou kůlnou jim pak bylo zle. Neopomněla zmínit legionáře mezi svými předky, strýce Oldřicha a Bohuslava. Jejich jména figurují na skryjském pomníku padlým, který dodnes stojí nedaleko jaderné elektrárny. A zaznamenala i statečného strýce Bohuše, v roce 1942 ho nacisté popravili v Breslau. V posledním dopise ženě psal, že by si přál, aby byl jeho popel rozptýlen doma, v lesích u Skryjí.

„Poslední přání strýce Bohuše Rosenbauma zůstalo nesplněno. Jenže, kde je ten popel? Lesy kolem Skryjí? Ani skryje nejsou,“ dodala Vlasta Chramostová.