Na co třebíčské publikum může v letošním roce těšit?

Na rok 2018 jsou v plánu dvě Nokturna. Na jaře a na podzim. V listopadu do Třebíče přijede bubenické duo Emil a Jakub. Nebudou u nás poprvé, vystupovali v rámci Třebíčského operního festivalu. Hrají mimo jiné na hrnce a veškeré kovové předměty. Oba jsou absolventi JAMU.

Na podzimním Nokturnu vystoupí dva pánové, ale na jarním dvě dámy. Jedna je dokonce z Třebíče.

Na jarním Nokturnu, které bude 6. března se představí dvě dámy. Petra Matějová na kladívkový klavír a Klára Janatová na zobcovou flétnu. Zvolili jsme název Géniové starého Rakouska. Hlavní část programu bude tvořit Beethoven a Tomášek. Beethoven je slavné jméno a Tomášek je jeho současník, který žil v Praze. Kdyby se narodil jinde, je možná stejně slavný jako Beethoven. Návštěvníci uslyší skladby zahrané na kladívkovém klavíru. V Třebíči to bude premiéra tohoto nástroje. V dobách Beethovena a Tomáška, kterou označujeme jako hudební klasicismus, se nehrálo na klasický klavír, ale právě na klavír kladívkový.

Kde ten kladívkový klavír vezmete?

Doveze ho Petra Matějová, sama se nabídla. Je to moje učitelka klavíru z Brna z JAMU. Dobře se známe. Specializuje se právě na období klasicismu a raného romantismu a hraje především na kladívkový klavír.

Letošní Nokturna nastavují své nové pojetí. Jaké myšlenky do nich vkládáte?

S Petrou Matějovou vystoupí Klára Janatová. Je to třebíčská rodačka, studuje konzervatoř a starou hudbu na Masarykově univerzitě. Propojíme na jednom místě třebíčského a netřebíčského umělce. V tom bychom chtěli pokračovat. Naší ideou je hudbou spojovat. Publikum, umělce, žánry. Vracíme se taky k tomu, že na koncerty bude dobrovolné vstupné a nabídneme malé občerstvení. Naše přání je, aby Nokturna byla místem setkávání pro všechny.

Ty jsi vlastně v organizátorském týmu Nokturen doslova na pravém místě. Studovala jsi na JAMU hudební manažerství. Přiznávám ale, že jsem o tobě v Třebíči pár let neslyšela.

Žila jsem s přítelem tři roky v Německu. A když jsme se vrátili zpět, ozvala jsem se vedení KG klubu s tím, že mám zájem se zapojit.

Jaká byla tvoje cesta k hudbě?

Moje cesta byla rozhodně příjemná. Když jsem jednou jela s rodiči na hudební tábor, propadla jsem houslím. Rodiče chtěli, abych chodila na klavír. Já jsem je přesvědčovala, že housle jsou lepší. Nakonec mě přihlásili do houslí na Základní uměleckou školu v Náměšti nad Oslavou. Tam jsem chodila první cyklus a druhý už v Třebíči.

Nadšení pro hudbu tě neopustilo?

Ne. Dovedlo mě až na JAMU do Brna.

V Německu jsi pracovala v divadle. To má k hudbě blízko. Můžeš porovnat německý způsob nahlížení na hudbu a český?

Asi je si to velmi podobné. Tady i tam se může člověk i jako neprofesionál zapojit do nějakého souboru. Je tu možná míň možností než v Německu. Tam má každá farnost sbor, někdy několik. Já osobně jsem poznala v Německu hodně amatérských orchestrů i sborů na velmi dobré úrovni. V Německu existuje taký neporovnatelně více nadací a fondů, které přispívají na umění, jak profesionální tak neprofesionální.

Takže už neplatí co Čech to muzikant?

To určitě platí. Nicméně bych to rozšířila: Co člověk to muzikant. Myslím si, že muzika je v každém z nás. To, že někdo řekne, že neumím zpívat, je jenom pocit. Někdo jim kdysi řekl, že to neumí a oni to přijali. Nokturna v pojetí KG Klubu by mohla napomoci k tomu, aby se lidé hudbě i sobě víc otevřeli.

Dá se živit hudbou v České republice?

Myslím si, že dá. Člověk musí být ale hodně iniciativní, kreativní, pracovitý a pak to jde. Je to podobné v jiných oborech. Doba dle mého taky vyžaduje velikou všestrannost a otevřenost.

Eva Fruhwirtová