Lidé jinak myslí, ale hudba je spojuje, říká Jitka Šuranská

Hostitelkou celého projektu byla zpěvačka a houslistka Jitka Šuranská. Spolu s Michalem Schmidtem, dramaturgem festivalu, zvolili jako další dva hlasy maďarskou zpěvačku Irén Lovász a Michal Eliu Kamal, izraelku s íránskými kořeny žijící v Turecku. K nim se přidaly kapely Shum Davar a Light in Babylon (skupina M. Kamal) a mandolínista Martin Krajíček. Tři Hlasy zpívaly turecky, hebrejsky, maďarsky a moravsky a potvrdily, že hudba je pojítkem skrze individuality i celé kultury.

Jak projekt Tři hlasy vůbec vznikl?

Vzniklo to tak, že jsme se s dramaturgem festivalu Michalem Schmidtem bavili o tom, že je úžasné, jak se na Folkových prázdninách setkávají muzikanti. Ti tu mnohdy tráví víc času, než jeden den, kdy tu mají koncert. Setkávají se mimo jeviště, chodí do kempu k ohništi, kde spolu hrají a zpívají účinkující, organizátoři i návštěvníci festivalu. Je to opravdu kouzelné místo.

Takže jste přenesli oheň na hlavní pódium.

Přesně tak (usmívá se). Řekli jsme si, že by stálo za to takové setkání zhmotnit. A proč zrovna Tři hlasy? Proč zpěvačky? Já sama jsem zpěvačka a instrumentalistka a řekli jsme si, že to zkusíme dát dohromady v jednodušší podobě, že nebudeme dělat hned orchestr. Taky jsme chtěli vytvořit pointu, která dává smysl. Projekt tří hlasů nám smysl dával, každá zpěvačka totiž může přinést témata zpracovaná tak, jak se v její kultuře zpracovávají.

Co výběr zpěvaček? Byly Michal Elia Kamal a Irén Lovász první volbou?

Výběr byl trochu napjatý. Michal jsme oslovili i s její kapelou, ona hned souhlasila a mohli a hlavně chtěli tady zůstat déle. Tam to bylo celkem jasné od začátku, ale výběr další zpěvačky byl těžší. Pořád jsme přemýšleli a váhali, až nakonec Michal Schmidt přišel s tím, že Irén Lovász tady kdysi spolupracovala s Jirkou Plockem a jeho kapelou Teagrass. Tak nějak přišla vzpomínka, že je to vynikající maďarská zpěvačka a že jí zkusíme oslovit. Irén taky měla zájem a myšlenka se jí líbila, takže pak už to šlo jako po másle.

Na souhru jste měli jen chvíli. Kolik času jste strávili zkoušením?

To je právě ta divoká část. Na zkoušení jsme měli jenom dva dny, třetí den byla generálka a obrovská zvuková zkouška, protože nás na jevišti bylo opravdu hodně, celkem dvanáct. Bylo všechno potřeba opravdu pečlivě připravit. Musím říct, že velký časový stres působil i určité emoční napětí. Lidé z jiných kultur jinak jednají, jinak myslí a jinak mluví o tom, co cítí, ale hudba to všechno nádherně spojuje.

Myslím, že to sepětí bylo na pódiu vidět, lidé si to užívali.

A my jsme si to užívali také. Přes veškeré problémy s tím, jak rychle jsme museli vytvořit dramaturgii, radost opravdu převládala a nakonec zvítězila. Všichni jsme po koncertě byli úplně šťastní.

Zmínila jste problémy s dramaturgií, o co šlo? A jak dramaturgie vlastně vznikala?

Dramaturgie se oproti původnímu plánu změnila. My jsme si nejdřív mysleli, že budeme přinášet písně v souvislosti s tématy, která budou primární.

Na Folkových dnech má každý den své speciální téma. Bylo to plánované podobně?

Mělo to být tak, že budeme zpracovávat témata života, tak, jak jde od narození po smrt. Nakonec nebyla primární témata, ale hudba. Všechny zpěvačky jsme začaly přinášet písně, které milujeme, a to je celé.

Takže na první zkoušku jste přišli s nějakým plánem a za chvíli to bylo jinak?

Najednou to spontánně začalo vznikat tak, že jsem holky nechala, aby vybíraly písničky samy. Vždycky jedna z nás přišla s nějakou písničkou, ptala se, co si o ní myslíme, a ostatní dvě odpovídaly, že jasně, ta je krásná. Tohle šlo opravdu samo, hudební nacítění tam bylo obrovské. Pro mě až nepochopitelné, protože jsme ty písničky vybíraly opravdu intuitivně.

Když vidíte výsledek, chtěly byste si celý projekt ještě někdy zopakovat?

Tahle otázka padla okamžitě, a shodly jsme se na tom, že ano, bavilo by nás to. Je to samozřejmě otázka toho, jestli by nějaký organizátor něco takového chtěl udělat, není to lehké. Folkové prázdniny jsou obrovsky speciální místo, kde jsme mohly pracovat v absolutním komfortu a péči organizátorů. Je to opravdu velice výjimečná věc. A nádherná.

Vy jste na Folkových prázdninách vystoupila poněkolikáté, vždy přitom s někým jiným. Loni to byly MDŽ a při křtu vaší desky Pacora Trio, letos ve Špitálku Martin Krajíček a Marian Friedl, teď Tři hlasy. Problém spolupracovat se spoustou hudebníků na různých projektech nemáte, že?

Asi je to pro mě takové období způsobené i tím, že ještě nemám rodinu. Kdybych ji měla, tak asi nebudu takhle výbušně tvůrčí, ale teď mám na hudbu čas a hudba je pro mě důležitá. Když vycítím, že se něco dobrého kolem mě děje a můžu spolupracovat s lidmi, kteří mi přinášejí inspiraci, tak do toho jdu po hlavě. Hudba bude v mém životě vždycky důležitá a teď hraje opravdu hlavní roli.

Tadeáš Mahel