V sobotu dopoledne mi však zvonil telefon. „Máte zásluhy o obohacení kulturní scény,“ hlásil mi vitální důchodce zpod Javořice. Ten den se totiž ve čtyři hodiny ráno vzbudil, sedl ke stolu a za hodinu měl text hotový. Ten den v devět hodin ho zavolal Václavu Maňasovi mladšímu do Zlína a ten napsal během hodiny základní melodii. „Je to velice smutný walz a veselá polka,“ upřesnil textař.

Ve středu čtvrtého listopadu pak byla jubilejní padesátá píseň sehrané dvojice Hájek a Maňas hotová. „To je doslova kosmická rychlost, u jiného skladatele by to mohlo trvat také rok,“ ocenil Jaroslav Hájek kolegu.

Píseň pak autoři nabídli Veselce Ladislava Kubeše, což je podle nich jedna z našich nejlepších dechovek. Jelikož má píseň celosvětový význam, plánuje se i německý text. Noty pošlou autoři i do Vídně, z webových stránek www.dechovka.eu si je pak může kdokoliv zdarma stáhnout. „Některé mé písně už tam byly stažené více než tisíckrát,“ ví Hájek . Odhadem je tak na světě několik tisíc kapel, pro které píše.

Osud tomu pak tak chtěl, že se Jaroslav Hájek sedmého listopadu s oteklou nohou dostal na urgentní příjem Nemocnice Jihlava. I tam měli o text zájem.

Jaroslav Hájek tak jen rozšířil počet svých textů na sedm set jedenáct, v notách jich je nyní čtyři sta čtyřiašedesát. Svůj rekordní zápis tak stále rozšiřuje. „A to jsem svůj první text Kališťská polka napsal, když mi bylo 43 roků,“ zdůraznil textař a na závěr dodal: „A navíc se muzice nevěnuji naplno – včelařím, vinařím, rybařím a podobně.“

Text nové písně Jaroslava Hájka:

Zpívat musíme

Země naše nezpívá,

smutek u nás domov má,

zákeřný náš nepřítel

z dálek svojí cestu zná.

Růže u nás nekvetou,

známou vůní nevoní,

když na cestu poslední

zvonky mnohým zazvoní.

Lékařům a sestřičkám

poděkovat musíme,

na roušky a čistotu

zapomenout nesmíme.

Potom virům zákeřným

cestu od nás ukážem,

zpívat zase začne nám

celá naše krásná zem.