„Opustili Shenghenský prostor, Chorvatsko v Schenghenu není. Na cestu do Náměště teď potřebují víza. Naštěstí se podařilo domluvit s naší ambasádou v Záhřebu, že jim víza vystaví. Když to dobře dopadne, přijedou o den později,“ vysvětlil dramaturg festivalu Michal Schmidt. Kolumbijci prý byli na hranicích navíc podezřelí, že přepravují hudební nástroje. V nástrojovém obsazení mají totiž i harfu.


Pondělní koncert Folkových prázdnin tím pádem patřil třem ženám. Jako první zahrála téměř domácí Žofie Kabelková. Tahle mladá dáma už není oním patnáctiletým pískletem, které kdysi zasvítilo na folkové scéně. Vyrostla v ženu. Mimochodem, v krásnou ženu. Má nové písně, vydala dvě CD a to, jako dokáže vyzpívat a vykřičet své pocity, by mohla vyučovat v kursech psychické hygieny.


Zuzana Novak hraje na africkou drnkací skříňku. Nástroj se jmenuje mbira a zní jako jakýsi africký flašinet. Zuzana Novak vystoupila se skupinou Pacora, která na úvod předvedla jazzové variace vystřižené na cimbál, kontrabas a housle. Spojení s africkým nástrojem by si málokdo dokázal představit. Po několika skladbách jsem se ale přistihl, že se nacházím v příjemně uvolněném meditativním stavu. Zuzana Novak a mbira bylo zkrátka příjemné překvapení.


Opravdovým hudebním dárkem pro mne ale byli až belgičtí Lupa Luna. Chvílemi rozjuchané, jindy lyricky jímavé melodie se stopou vlámské tradice a francouzského kankánu se poslouchají velice příjemně.


Virtuózní hráč Geert Waegeman střídal dva nástroje se stejným laděním, housle a mandolínu. Bicí, občas klávesy, basa a nad tím svěží hlas akordeonistky Greet Garriau. Popsat se to nedá, když ale k závěrečním přídavku zpěvačka přišla s malým dítětem v náručí, skoro jste chtěli být tím miminkem, aby vám každý večer zpívala ukolébavku.