Výstava se konala při příležitosti výročí 20 let od pádu „železné opony“, návštěvníci si díky ní mohli připomenout naši společnou historii. O výstavě jsme hovořili s jejím kurátorem, děkanem Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Michalem Stehlíkem.


Dolnorakouská zemská výstava v neděli skončila. Jste s jejím průběhem spokojeni?


Osobně jsem překvapen mimořádným zájmem, a to zejména z rakouské strany. Myslím, že to může výrazně napomoci vzájemným vztahům. Stále mám totiž dojem, že my víme o Rakousku přece jen trochu více než Rakušané o nás. Davy rakouských návštěvníků v Telči by mohly tuto jistou nevyrovnanost pomoci napravit.


Co podle vás bylo největším unikátem výstavy?


Pokud jde o sbírkové předměty, na rakouské straně snad kopie našich korunovačních klenotů nebo sbírkové předměty z Lidic. Na české straně byl jistě nejcennějším exponátem obraz Egona Schieleho či autografy Gustava Mahlera.


Co bylo naopak nejzajímavější pro návštěvníky?


V Telči možná ani ne tak sbírkové předměty, ale s velkým zájmem se setkaly tzv. „Osudy“, tj. speciální program v expozici 20. století. Návštěvník měl možnost projít expozicí a na dobových dokumentech si zvolit roli Čecha, Rakušana či Žida a prožít jejich osudy ve 20. století na hranici. V Rakousku se jistě těšila velkému zájmu nápaditá srovnání fenoménu hranic v Raabsu.


Kdo vůbec stál u zrodu myšlenky přeshraniční výstavy?


Dolnorakouská zemská výstava je tradičním projektem. Bylo velkou odvahou rakouských kolegů oslovit českou stranu s tématem společného projektu. Základní idea tedy přišla z Rakouska, na dalších již aktivně spolupracovali na obou stranách hranice.


Rakouských návštěvníků bylo mnohem více než českých (alespoň podle statistik města Telče), proč si myslíte, že tomu tak bylo?


Důvody jsou asi dva. Předně je to dáno dobrou organizovaností rakouských návštěvníků a tradicí Dolnorakouské výstavy, na kterou jsou prostě zvyklí. Na druhé straně byla sice na české straně připravena mediální kampaň, ale dle mého názoru postrádala jasné sdělení, co návštěvník na výstavě uvidí, chyběla mediální informační linie.


V rámci výstavy se dal za snížené vstupné navštívit například telčský či dačický zámek, byl o to zájem?


Zájem o tuto možnost byl nakonec spíše průměrný, organizované rakouské skupiny se spíše zaměřily na to, aby zvládly tři výstavní místa najednou, a možná nezbývalo tolik času na další památky.


Máte vypracované statistiky, třeba kolik bylo starších občanů, kolik dětí?


Statistiky rakouští kolegové velmi pečlivě shromažďují, na jejich vyhodnocení je teď ale trochu brzy.


Jste spokojeni s účastí škol a celkově mladších lidí?


S touto účastí jsme velmi spokojeni, včetně toho, že se výstava „přelila“ do dalších doprovodných akcí pro školy, jako byly semináře, promítání, besedy, soutěže. Zejména k tématům 20. století to považuji za nezbytné a tato součást výstavního projektu se dle mého názoru podařila.


Máte nějaké špatné zkušenosti s návštěvníky? Například, jestli se někdo pokusil něco ukrást nebo fotografovat něco, co se nemá a podobně?


Osobně podobnou zkušenost naštěstí nemám, návštěvníci však byli velmi pozorní. Na jednom z panelů se nepodařilo korektorsky „vychytat“ překlep data, kde mělo být namísto 1814 datum 1914. Jeden z aktivních návštěvníků nečekal na opravu profesionálním grafikem a osobně toto datum tužkou upravil. Docela hezká zpětná vazba, že jednotlivá témata se skutečně těšila zájmu návštěvníků.


Co příští rok? Máte plány na opakování výstavy? Nebo na nějakou akci podobného druhu a rozsahu?


Dolnorakouská zemská výstava se bude v roce 2011 odehrávat v jiném regionu Dolního Rakouska s tématem Římské říše a jejího dosahu do alpských zemí, na tomto spolupracovat nebudeme. Ale již se objevily myšlenky na výstavní projekt v Jihlavě v roce 2012. Uvidíme tedy, co z toho nakonec bude. Každopádně, většina českého týmu z telčské výstavy se nyní pod mým vedením účastní přípravy nové expozice Muzea Vysočiny Třebíč, což je ohromně zajímavá práce.


A nakonec, byla výstava zisková?


Tyto informace také nyní nemám k dispozici, každopádně mám za to, že statisíce návštěvníků výrazně napomohly i v době hospodářské krize místním podnikatelům a cestovnímu ruchu. Je tak vidět, že i kultura je významným příspěvkem k hospodářskému rozvoji, jakkoliv to tak na první pohled nevypadá.