Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Každý rok hledám pro diváky velký film

Vysočina – Už jedenáct let ho můžete potkávat na silnicích, kterak táhne za traktorem svoji maringotku.

11.9.2011 3
SDÍLEJ:

Maringotka, ze které Jiří Čáslavský promítá divákům různé filmy, je plná rozmanitých propriet, které zde jsou třeba. Čáslavský tu má nejen postel a stůl, ale i nezbytný počítač, rádio nebo televizi. Foto: DENÍK/Jakub Janáček

Je to kočovník, který jezdí rozdávat lidem vždy na několik dní v roce do velkých měst i malých vsí filmovou radost. Jiří Čáslavský, bývalý zaměstnanec Českých drah, který je už několik let v důchodu, si svého koníčka opravdu užívá.

„Zní to jako klišé, ale své diváky mám rád a mám vždy radost, když se jim promítání líbí,“ říká mladší bratr známého filmového historika Karla Čáslavského.

Vždy po třech nebo čtyřech dnech skončí na jedné štaci, zapřáhne maringotku za traktor a odjede jinam. A lidé na něj všude vzpomínají.

Kdysi jste promítal už na vojně nebo ve filmovém klubu v Havlíčkově Brodě a ve svém pojízdném letním kině hrajete už jedenáctou sezonu. Jak jste se k tomuto neotřelému nápadu, který má do stabilního kina daleko, vlastně dostal?
To je jednoduchý příběh. Pracoval jsem dlouhá léta na dráze a na zdejším dvoře jsem v rohu spatřil prázdnou zapomenutou maringotku, která byla absolutně nevyužívaná. Okamžitě se mi tento nápad s pojízdným promítáním dostal do hlavy, podařilo se mi ji zakoupit a upravil jsem si ji přesně podle svých potřeb a možností. Nu a netrvalo dlouho a za dva měsíce jsem už promítal.

Jak na svoji první projekci vzpomínáte? Určitě to bylo zvláštní a pro diváky nové.
Pamatuji si to přesně. Poprvé jsem promítal v Havlíčkově Brodě na koupališti a hrál jsem Tróju a pak taky Tmavomodrý svět. Na promítání hned dorazilo asi šest stovek lidí a vše mělo opravdu velký úspěch. I co se týče kontroly z unie distributorů. A to samé léto jsem potom ještě promítal v Lipnici nad Sázavou.

V současné době táhnou hlavně multikina s pohodlnými sedačkami a technickými vymoženostmi. Jaký je o letní kino mezi veřejností zájem?
Musím říci, že dost velký. Pamatuji si, že když jsem třeba v Moravských Budějovicích promítal Ženy v pokušení, dorazilo takřka patnáct set diváků. Takže letní kino stále táhne. Průměrnou návštěvu jsem spočítal asi na 135 diváků. Ale hrál jsem třeba i pro pět příchozích ve Svratce, kde se promítalo v bouři a Cher na plátně zápasila s větrem a hromobitím. Má to zkrátka svoje zvláštní kouzlo. Je to více osobní než moderní multisály, je tu kontakt s lidmi. Cítíte, že se na film nedíváte sami. A má to své neopakovatelné kouzlo. Jste venku, máte před sebou večerní soumrak a nad sebou pak letní oblohu… (zasněně)

Co nějaké oblíbené, nebo naopak neoblíbené štace?
Mám takovou zásadu. I když se mi někde líbí, nezavazuji se hned k tomu, že tam budu jezdit pořád. A tento přístup mi zaručuje svobodu. Srdeční záležitostí je však pro mě samozřejmě Havlíčkův Brod, a pak také Moravské Budějovice. Tam jde o skutečné vzkříšení letního kina. Promítá se zde na velkou zeď, obraz je skutečně monumentální. Tam jsem vyloženě rád. Ale jsou i další krásná a kouzelná místa. Nedaleko Třebíče existuje vesnička Kojetice, která snad nemá ani pět set obyvatel. Ale na promítání chodí i přes tři sta lidí, a to je úžasné. A jsou ale i další podobné příklady. Třeba na jednom statku nedaleko Velkého Beranova chodí na kino třeba šest set lidí, a to je tu, prosím, skutečně jen pár čísel. Ale místní organizátoři to dělají opravdu dobře. Od parkování až po občerstvení. Jen se lidé nesmí kina přehltit. V každém místě to musí být takový letní bonbonek, když už je filmů a představení moc, návštěvníků začne ubývat. I proto bych nechtěl stabilní letní kino, ty mají často směšné návštěvy.

Vy vlastně díky tomuto svému koníčku a díky tomu, že ve své maringotce prakticky během svého turné bydlíte, poznáte různé kouty naší vlasti. Jak se vám takový kočovný způsob letního života líbí?
Hlavně celý den trávím v klidu a pomalu. Ráno si poslechnu rozhlas, vypiju si první kávu a pak si zajdu nakoupit. Pak třeba na místních poštách vyřizuji distribuce a posílání filmů nebo jiné organizační věci. No, a protože jde o letní čas, musím samozřejmě dbát i o svoji hygienu, takže se chodím koupat. (smích) V Lukách nad Jihlavou nebo Moravských Budějovicích skočím na plovárnu, jinde se prostě koupu v rybnících. Třeba v Třešti si ve vodě plavu s kačenami. (úsměv) Jindy jedu třeba na kole, které všude tahám s sebou, na výlet. Později odpoledne zajdu někam na brzkou večeři a jdu se chystat na představení. A líbí se mi to moc.

Je pro vás technicky obtížné zvládnout promítání nových filmů, které se jistě dělají jinak než ještě před několika lety?
Musím říci, že s tím vlastně žádný problém není. Se zvukem vůbec ne, protože ten se dá přehrát naprosto bez problémů. I formát obrazu je pohodlný. Navíc od té doby, kdy se u podložek filmů používá polyester, jsou čiré, pevnější, nepraskají. Čili problémy s tím nemám.

A jak je to s novými formáty, jako jsou digitální nebo 3D verze?
Ty bohužel nemám a ani je mít nebudu. A třeba 3D obrazu já ani nijak neholduji. Mě to prostě při sledování děje vyrušuje. Jde spíš podle mě o určitou módní záležitost, která třeba ani nevydrží přehnaně dlouho. A to nemluvím ze žárlivosti jako u konkurence, ale prostě to tak cítím.

Vaším bratrem je známý filmový historik Karel Čáslavský. Spolupracujete s ním nějak, jste spolu v kontaktu?
Jistěže jsme spolu v neustálém kontaktu. Musím ale říci, že co se týče letního kina, tak v podstatě ne. Jen v poslední době s ním spolupracuji třeba při schraňování některých archivních materiálů do jeho pořadu, které se mi podařilo získat. Na druhou stranu, Kája má mnoho známých mezi lidmi, kteří se motají okolo kin. A když mu řeknou, že právě já dělám své letní kino dobře, vždy mě to potěší u srdce.

Kdy jste byl vlastně naposledy v kamenném kině?
Už si přesně nevzpomínám, ale byl jsem v jakémsi multikině v Praze právě s bratrem. Nevím už se na čem, ale pamatuji si dobře, že se mi to nelíbilo. Ostatně na normální kina jsem vlastně zanevřel.

Proč?
Do nich hodně chodí moje manželka a dcera a často ho pak odsuzují a já na ně hodně v tomto směru dám. Některé formáty jsou hrozné, neumí se s nimi pracovat, ale je pravdou, že já se na filmy divám trochu jinýma očima než ostatní diváci.

Dobrých snímků jste ale určitě viděl obrovskou spoustu. Dá se říci, že máte nějaký nejoblíbenější?
Tak to musím říct jeden titul: Forrest Gump. Mám rád snímky, ve kterých je nějaký zajímavý osud lidí, kteří jsou nějakým způsobem zvláštní nebo postižení, ale většinová společnost je přijme mezi sebe. Krásnými příklady jsou třeba ještě Rain Man nebo Vesničko má středisková.

A je naopak něco, co se vám z poslední filmové tvorby absolutně nelíbilo?
Nový český muzikál, který je nabitý známými jmény – V peřině. Ať jsem se na něj díval, jak jsem chtěl, nenašel jsem na něm nic, co by mě opravdu zaujalo. Ale já každý rok hledám pro diváky nějaký velký film. Letos mě nadchl třeba Útěk ze Sibiře, velmi zajímavý je i Občanský průkaz a do budoucna se oním velkým filmem dozajista stanou i Lidice. Ale dobré filmy se rozmělňují s těmi nekvalitními a sami filmaři se často svojí nekvalitní prací připravují o další diváky.

Navíc ani současný vývoj na filmovém a televizním trhu malým nebo pojízdným kinům příliš nenahrává.
Souvisí to s tím, že brzy nastane konec klasického filmového pásu. Vše přechází z analogu na digitál a společnosti přestanou vyrábět filmové kopie na pásech. A to bude v poměrně krátkém časovém hroizontu znamenat náš konec. Distributoři zkrátka nejsou žádní milovníci filmů, ale jenom a pouze obchodníci. Malá kina a mezi nimi třeba i já nebudou mít dva a půl milionu korun na pořízení odpovídajícího projektoru, takže nebudeme mít k dispozici nové filmy. Ještě nějaký čas vydržíme s těmi staršími, ale ani to nebude na věky. Bude to zkrátka absolutní konec pro promítače. Ale není nad čím plakat, takové věci s sebou svět a jeho vývoj zkrátka přináší.

Kdo je Jiří Čáslavský
– narozen 20. dubna 1947
– pochází z Lipnice nad Sázavou stejně jako jeho o deset let starší bratr Karel Čáslavský, který je známý jako filmový historik
– vyučil se elektrikářem a později i získal maturitu v oboru
– prakticky celý život pracoval na dráze
– svůj první film prý promítl v šedesátých letech, když byl na vojně, mimo jiné svým kolegům pouštěl i americké grotesky
– tři a půl roku provozoval v havlíčkobrodském kině OKO filmový klub
– v roce 2001 začal promítat ve svém pojízdném letním kině
– je druhé volební období zároveń zastupitelem města Havlíčkův Brod

Autor: Jakub Janáček

11.9.2011 VSTUP DO DISKUSE 3
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Výstava v Zahrádkářském domě ve Švabinského ulici.
22

OBRAZEM: Zahrádkáři pořádají velkou jubilejní výstavu

Ve volebním obvodu Vladislav může k volební urně přijít 756 oprávněných voličů.
5

Volby ve Vladislavi: I občanský průkaz už jsme po rozpečetění urny našli

„Volím topku,“ prozradil vězeň a kuchař Mikuláš Horváth

Lesní Jakubov – Dovařil rajskou a plněnou vepřovou kapsu s opečenými bramborami. A pak už padesátiletý Mikuláš Horváth, „služebně“ nejstarší vězeň rapotické věznice, netrpělivě vyhlížel volební komisi, aby mohl do urny vhodit svůj hlasovací lístek.

AUTOMIX.CZ

Absurdní šikana? Český řidič platil pokutu za překročení rychlosti o 1 km/h

Doby, kdy čeští řidiči mohli nad postihy za dopravní prohřešky spáchané v zahraničí v podstatě mávnout rukou, jsou dávno pryč. Dnes totiž existuje velká šance, že si vás "najdou" i po navrátu do České republiky. Oznámení o pokutě vám přitom může přijít i po několika měsících. A co je mnohem důležitější, pokutu můžete dostat i za naprostou banalitu.

Hlasování začalo, otevřelo se 1 137 volebních místností

Vysočina – Úderem páteční čtrnácté hodiny, kdy v celé zemi začaly letošní sněmovní volby, se na Vysočině otevřelo 1137 volebních místností. Voliči, kteří do nich přicházejí, mohou odevzdávat své hlasy 419 kandidátům, kteří kandidují na kandidátních listinách 24 volebních stran.

Víkend: Koná se drakiáda i setkání s čajomilcem

Třebíč - Autorské čtení, vyprávění cestovatelů, tvoření s dětmi a drakiáda. Takové jsou tipy Denku na nadcházející víkend.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení